Recenze hry Black Myth: Wukong. Putování skrz čínskou mytologii netrhá rekordy bezdůvodně

Prvotina od čínského studia Game Science vzala svět útokem. Prodeje jsou obrovské, stejně tak i počet odehraných hodin, a můžu ti s radostí říct, že to není bezdůvodně. Wukong je bezpochyby skvělá hra, která kombinuje postavy čínské mytologie s parádními souboji a obrovským množstvím bossů. 

Akční RPG pro PC a PS5 ● Cena: 1 649 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Pokud bych měl vypíchnout chyby, které hra má, asi největší problém vidím v příběhu. Jeho zpracování je pro lidi, kteří neznají originální dílo, na kterém je hra založená, minimálně dost nepřehledné. Cesta na západ je sice staré a v Číně velmi významné dílo, ale tady na západě ho tolik neznáme. To byl i můj případ, takže jsem často při rozhovorech s bossy nebo během krátkých cutscén vůbec netušil, co se děje a proč se to děje. Jediné, co mi jakž takž dávalo smysl, byl začátek.

Hra se nijak neobtěžuje s vysvětlováním nebo navazováním příběhu. Z mého pohledu je každá kapitola uzavřený příběh, který spojuje jen hlavní hrdina a jeho cíl. Když jsem ale začal pátrat, zjistil jsem, že ty kapitoly na sebe skutečně navazují a vyprávějí příběh, jenže spousta věcí je skrytá a hodně informací se čte mezi řádky. Moc nepomáhají ani animované filmečky na konci každé kapitoly, které se snaží sdělit základní děj, ale často působí dost vytrženě z kontextu.

Každopádně příběh není hlavním tahákem Wukonga, takže to moc nevadí. Nejlepší na celé hře je akce a souboje. Opravdu jde o akční RPG, ale je vidět jasná inspirace souls-like žánrem. Máš tu svatyně, u kterých se po smrti znovu narodíš, hlavním obranným prvkem je úskok a bossové jsou stejnou výzvou jako v jiných souls-like hrách. Co ale Wukonga od tohoto žánru odlišuje, je zjednodušení základních mechanik. Při smrti nic neztratíš, do soubojů se zapojují různá kouzla, která ti usnadňují řežbu a pomáhají dosáhnout cíle, a navíc si u každé svatyně můžeš vrátit všechny dovednostní body a přerozdělit je bez postihu.

Když už máme žánrové zasazení vyjasněné, pojďme se podívat přímo na souboj. Hra silně staví na systému komb a jejich prodlužování nebo rušení. Jednoduché mačkání tlačítka pro lehký útok ti vytvoří rozvinuté kombo. Těžký útok slouží jako způsob, jak lehké kombo přerušit a způsobit víc poškození. K těžkým útokům se navíc vážou tři dovednostní stromy, každý zaměřený na jinou variaci. Ty můžeš kdykoli během hraní měnit, stačí do nich investovat jeden dovednostní bod. Základní těžký útok je jednoduché máchnutí holí, ale další je zajímavá mechanika, která ti umožní balancovat na tyči a udeřit až později. Jak už z toho popisu asi chápeš, možností, jak tyto schopnosti využít, je spousta – a to jsem popsal jen některé z nich.

A to všechno zvládneš s jednou jedinou zbraní. Od začátku až do konce máš k dispozici jen tyč, žádné jiné zbraně nejsou, a upřímně mi to vůbec nevadilo, spíš naopak. Samozřejmě můžeš najít nebo vyrobit tyče s různými atributy, ale základem je vždy bojová hůl. Tady přicházejí na scénu kouzla, která mění způsob boje a dělají z Wukonga trochu unikátní zážitek. Kouzel je hned několik, od zmrazení nepřítele až po vyvolání klonů. Ale tou největší zvláštností je možnost proměnit se v bosse, kterého už jsi porazil, a na nějakou chvíli bojovat v jeho kůži. Netýká se to sice všech bossů, jen vybraných, ale i tak mi to přijde jako originální nápad, který dodává soubojům další rozměr.

U bossů se ještě chvíli zdržíme. Byl jsem doslova uzemněn každým jedním bossem, na kterého jsem narazil. Jejich vzhled, útoky i dialogy udělaly z každého střetu jedinečnou kapitolu. Wukong je sice jednodušší než třeba Elden Ring, ale to vůbec neznamená, že by ses u bossů nezapotil. Já se minimálně potil, někdy víc, někdy míň. Pořád je potřeba učit se jejich pohyby, trpělivě zkoušet a vlastně k nim přistupovat stejně jako k bossům v jiných souls hrách.

"Wukong sice je jednodušší než například Elden Ring, ale to v žádném případě neznamená, že byste se u bossů nezapotili."

Co se musí vývojářům uznat, je kvalita grafického zpracování hry. Wukong vypadá nádherně, a to jak postavy, tak prostředí. Síla Unreal Enginu 5 je vidět od začátku až do konce. Ovšem ani to se neobešlo bez problémů, a hra trpí na propady snímků, dokonce i na PS5. Máš na výběr ze tří režimů – kvalita, výkon a balanc. Jediný skutečně hratelný je režim výkonu, protože kvalita snižuje FPS na úroveň, která v tomto žánru her není hratelná, a balanc mi přišel spíš jen jako další průměrná možnost. Nabízel o něco vyšší FPS než režim kvality, ale hra nevypadala o nic lépe než v režimu výkonu. Bohužel ani ten režim výkonu nedokáže vždy držet stabilních 60 FPS, takže při hodně akčních soubojích snímky občas klesaly. 

Závěr

Black Myth: Wukong je obdivuhodné dílo. Nabízí velmi zábavný a plynulý soubojový systém, který je obohacený o používání jedinečných kouzel. Půjčuje si nějaké prvky z žánru souls-like, ale věř mi, že se jedná o jednodušší zážitek, který spadá spíše do žánru akčních RPG. Užiješ si dostatek soubojů s bossy a každý z nich bude jedinečný. Kdyby nebylo občasných výkyvů v obtížnosti a poněkud nesrozumitelného příběhu, nebylo by obsahové stránce co vytknout. Hra nabízí dostatek možností v dovednostních stromech, aby si každý našel svůj vlastní herní styl, a absence různých zbraní je spíše výhodou než překážkou. Tento jedinečný zážitek můžu s klidem doporučit každému fanouškovi akčního žánru.