Rainbow Six se vrací ke kořenům a Ubisoft slibuje návrat ke skutečné taktice a přestřelkám mezi policisty a zločinci. Jenže – je to všechno, co hráči očekávají?

Rainbow Six série už nějaký ten pátek běží, a po posledních titulech, kde jsme vyrazili do Las Vegas, abychom si vychutnali atmosféru zásahovek ve velkém stylu, nás nový díl Siege stahuje zpátky do uzavřenějších a realističtějších vod. Tentokrát to ale celé stojí na online hraní a otázkou je, jestli Ubisoft své sliby dodrží.

Pozor na každý roh Poslední hry s podtitulem Vegas přinesly skvělé taktické zážitky a napětí. Se Siege ale Ubisoft otočil kurz o 180 stupňů a celou hru poslal do online módu. Sází na věrohodnost a týmovou souhru – což je ve finále jeho největší přednost i achillova pata.

Než se vrhneš do online zápasů, čeká tě podrobný tutoriál, který tě provede základními ovládacími prvky, taktikou, strategií i vybavením. Rozhodně se vyplatí to nepřeskočit, protože Siege je komplexní záležitost, kde bez promyšleného přístupu nemáš šanci. Žádné zběsilé pobíhání s kulometem tady nefunguje – naopak, každá akce má svůj čas a místo. Mrkni taky na náš přehled deseti tipů pro začátečníky.

Na instruktážní videa úzce navazuje další singleplayerový mód zvaný Situace

Na tutoriál navazuje singleplayerový režim Situace, který tě připraví na různé scénáře, které tě čekají v multiplayeru. Budeš hledat výbušniny, zachraňovat rukojmí, eliminovat cíle nebo čistit oblast – prostě klasické zásahovky speciálních jednotek. Každá mise tě odmění body, které se ti v začátcích budou hodit, takže doporučujeme projet si všechno a nasbírat pěkný balík bodů na rozjezd. 

Pokud si ještě nevěříš a potřebuješ si s kamarády nebo na vlastní pěst procvičit jednotlivé mapy a Agenty, můžeš využít režim Hon na teroristy. Ten v podstatě simuluje online zápas, ale místo živých hráčů bojuješ proti botům ovládaným AI. Tuhle přípravu si můžeš užít jak v týmu s přáteli, tak sólo. Po pár hodinách tréninku bys už měl být připraven na ostrou akci.

Specnaz nebo FBI? 

Ve hře nenajdeš klasické třídy, místo toho si kupuješ tzv. Agenty. Na výběr máš pět elitních jednotek z celého světa, jako je ruský Specnaz, britský SAS nebo americký SWAT. Každá jednotka nabízí dva útočníky a dva obránce, takže se vyplatí investovat do různých postav, abys měl při výběru dostatek možností pro každou situaci.

Každá postava je opravdu jedinečná – od vzhledu přes schopnosti až po výbavu. A tu si navíc můžeš přizpůsobit podle vlastního stylu – najdeš tu široký výběr zbraní, gadgetů, barevných skinů i vychytávek, jako jsou optiky, tlumiče, zvětšené zásobníky a další. Klíčový je ale výběr specialisty, protože ten určuje tvoji roli v týmu. Třeba Doc je jediný, kdo dokáže léčit a oživovat padlé spoluhráče. Pulse zase disponuje srdečním senzorem, kterým odhalí polohu nepřátel, zatímco Blitz nosí štít se zábleskem, kterým protivníky oslepí. 

Musím vyzdvihnout hlavně tempo odemykání nového obsahu. Načasování je nastavené perfektně, takže si nové vybavení a body získáváš ideální rychlostí. Hra tě nenutí hrát stovky zápasů jen pro drobné odměny, ale zároveň ti nic nedá zadarmo. Samozřejmě tu najdeš i mikrotransakce – v obchodě si můžeš koupit exkluzivní barvy, skiny na zbraně nebo celé sady. Naštěstí jde čistě o kosmetiku, takže na hratelnost to vliv nemá, a rozhodně nebudeš v nevýhodě.

Taktika nade vše

A teď k tomu hlavnímu – k tomu, proč vlastně Rainbow Six Siege stojí za čas. Online zápasy jsou jádrem celé hry a právě tady Siege exceluje. Prezentuje se jako realistická, týmová střílečka s důrazem na kooperaci. A to, jak dokáže navodit pocit sehraného týmu, který se snaží přežít v uzavřeném prostoru, je prostě skvělé. Stejně tak organizovaný útok na bráněnou pozici. První minuta každého zápasu je věnovaná přípravě: útočníci posílají drony, aby našli cíle a zjistili pozice nepřátel, zatímco obránci budují zátarasy, natahují ostnaté dráty, barikádují okna a dveře, a připravují se na útok.

Komunikace je tady naprosto zásadní. Pokud nemáš sehranou partu, se kterou bys Siege hrál (což je ideál), aspoň nech otevřený kanál a používej mikrofon. I obyčejná hláška jako "jdu nahoru" nebo "jde zleva" může rozhodnout celý zápas. V Siege se prostě musíš naučit myslet jako opravdový agent v akci. 

Zapomeňte na vykukování ze dveří, v Siege se musíte naučit myslet originálně a dělat si vlastní cesty

Hratelnost je zaměřená na menší, členité mapy v uzavřených prostorách, což parádně podtrhuje další klíčový prvek hry – zničitelné prostředí. Tady zapomeň na klasické vykukování za rohem; v Siege si musíš vytvářet vlastní cesty. Není problém si prostřelit zeď, prokopat podlahu nebo odpálit strop. Smrt může přijít odkudkoli, takže musíš hrát chytře, vyhýbat se otevřeným prostorům, plížit se, klidně se plazit, a hlavně si cenit každého života. Jedna kulka tu totiž stačí na to, aby tě vyřadila ze hry.

Zničitelné prostředí posouvá přestřelky v Siege na úplně jiný level – často jde o naprostý masakr. Všude lítají třísky, kusy betonu a do toho se tvůj tým krčí v malém pokojíku pod palbou. Tísnivá atmosféra, kdy se potichu plížíš úzkými chodbami a nemáš ani tušení, odkud může nepřítel vyrazit, patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. A vůbec nezáleží, s kým hraješ. Pokud máš rád realistické, komorní přestřelky s důrazem na věrohodnost, v Siege najdeš přesně to, co hledáš.

Ubisoft slibuje víc obsahu

Ubisoft ještě před vydáním oznámil téměř dvouletou cestu, na které do Siege dorazí nový obsah. Těšit se tak můžeme na nové módy, mapy, zbraně a další vychytávky, což je vzhledem k základní hře fakt potřeba. Počet map sice není malý, ale všechny působí hodně podobně. I když díky možnosti ničit okolí existuje prakticky nekonečno způsobů, jak se do objektu dostat, mapy se rychle omrzí. Pestré a výrazně odlišné mapy bychom rozhodně uvítali co nejdřív.

Počet agentů a zbraní je naštěstí víc než dostatečný a hlavně rozmanitý, takže si najdeš styl, co ti sedí. Módy se točí kolem klasiky – obrana bomby, záchrana rukojmích nebo eliminace všech cílů. Podle módu se otáčí i tvoje role: jednou bráníš, v dalším kole zase útočíš. Hra má svižné tempo, a i když tu není respawn, neměl jsem pocit, že bych jen tak postával nebo se nudil. Když tě protivník dostane, můžeš i po smrti svému týmu pomáhat přes drony a kamery – další důvod, proč si zapnout mikrofon a být v kontaktu.

Jak už jsi asi pochopil, taktika a destrukce tu mají hlavní roli. A to je dobře, protože grafika samotná je spíš průměrná. Ubisoft si tu opět jede svůj tradiční downgrade styl – hra rozhodně nevypadá tak, jak byla prezentována na začátku. Grafika tu ale slouží hlavně účelu a praktickosti. Destrukce je naopak skvělá a přestřelky díky ní získávají nový rozměr. Zvuková kulisa je pak na jedničku – zbraně mají realistický dopad a výbuchy ti budou znít v uších ještě dlouho po dohrání.