RECENZE: Suicide Squad: Kill the Justice League – Sebevražedná hra

Rockstedy je známe především pro svou Arkhamskou trilogii, v níž jste měli možnost se vžít do role Bruce Weina a ochránit své město před všemi ikonickými padouchy s Jokerem v jeho čele. Ovšem od vydání posledního dílu uplynulo již deset let a fanoušci studia netrpělivě vyhlíželi další velký superhrdinský titul, který nyní dostáváme v podobě live service kooperativního akčního dobrodružství Suicide Squad: Kill the Justice League.

Spouštění hry Suicide Squad: Kill the Justice League se nesetkalo s očekávaným hladkým průběhem, což pro hráče představovalo významnou překážku již od samého začátku. Krátce po uvedení na trh se objevily rozsáhlé problémy se servery, což mělo za následek, že řada hráčů, kteří investovali do předběžného přístupu, se nemohla připojit a vychutnat si hru, jak bylo zamýšleno. Tyto technické potíže nejenže značně ovlivnily první dojmy z hry, ale také vyvolaly frustraci v komunitě, která se těšila na bezproblémové potápění se do nového dobrodružství. Tato situace zdůrazňuje důležitost robustní infrastruktury serverů a testování před spuštěním, zejména u her, které značně závisí na online kooperaci a multiplayerových funkcích.

Začátek recenze na hru Suicide Squad: Kill the Justice League přináší bohužel poněkud smíšené pocity, neboť hra padá do podobných pastí, které v minulosti pošramotily reputaci hry Marvel's Avengers. Zdá se, že hlavní prioritou bylo postavit hru na konceptu live service, což vedlo k zanedbání klíčových prvků jako jsou kvalita provedení, hratelnost a hloubka zážitku. Přesto všechno nabízí Sebevražedný oddíl v temném světě určité momenty zábavy, které mohou oslovit zejména mladší publikum. Hra je nabitá cutscénami, které, spolu se slušnou grafikou a kvalitním dabingem (ačkoliv trpícím méně povedenými dialogy), přispívají k celkovému vizuálnímu dojmu. Přestože je hratelnost poměrně jednoduchá a místy ne zcela vypilovaná, vytváří kombinace těchto prvků často dynamickou střílečku, odehrávající se na pozadí města Metropolis. Celkově tedy hra představuje směsici, která může některé hráče přitáhnout svou akcí a prezentací, zatímco jiní mohou být zklamáni nedostatkem hloubky a inovace ve hratelnosti.

Hra Suicide Squad: Kill the Justice League by se mohla těšit z dalšího času stráveného ve vývoji a několika klíčových úprav. Současný stav hry odhaluje řadu problémů s hratelností a rušivými aspekty, jako je například přetížený uživatelský rozhraní (HUD), které mohou hráče odradit. Hra působí jako běžný produkt bez výraznější duše nebo osobitosti, čímž ztrácí na své jedinečnosti. Její hlavní přitažlivost spočívá v licencovaných postavách, což naznačuje, že bez známých jmen by se hra pravděpodobně neprosadila jako významná AAA hra.

Dále, ačkoliv je koncept hry, v níž Liga spravedlnosti pod vlivem Brainiaca obrací proti světu, zajímavý, zdá se, že hře chybí věrohodnost kvůli nadměrným schopnostem přiděleným hlavním postavám. Přesto příběh poskytuje určitou míru zábavy, i když nenabízí žádné nové nebo revoluční prvky. Je to příběh, který, ačkoli není výjimečný, není ani vyloženě špatný a má své momenty, ve kterých může být hráčům zábavný. V tomto ohledu se zdá, že vývojáři se snažili vytvořit soudržný a funkční narativ, který má potenciál bavit, i když se nevyhýbá určitým klišé, které jsou pro tento žánr typické.

Navigace po herním světě využívající superschopnosti se může na první pohled jevit jako atraktivní koncept, obzvláště když jsou vašimi společníky postavy s tak výraznou charismou. Hratelnost Suicide Squad však při bližším pohledu nedosahuje očekávané úrovně zábavnosti. Hra klade důraz na dynamickou akci, včetně rychlých protiútoků a násobičů skóre, čímž se snaží motivovat hráče k neustálému pohybu namísto strategického plánování. Avšak to, co se zpočátku jeví jako inovativní, se po několika hodinách hraní mění v monotónní opakování stisků několika tlačítek, což může vyvolat dojem, že se jedná o příliš obecnou a nedostatečně promyšlenou hratelnost.

Základy hratelnosti Suicide Squad jsou postaveny na třech klíčových pilířích: rychlém pohybu a překonávání terénu, střelbě a boji zblízka. Účinnost ve využívání těchto prvků se odvíjí od schopnosti hráče pohybovat se a útočit s vybranou postavou tak, aby z ní vytěžil maximum, vzhledem k tomu, že každá postava má unikátní schopnosti. Například King Shark využívá svou sílu a mobilitu k devastujícím útokům z výšky, zatímco Deadshot, který se stal mým osobním favoritem, přichází do hry s agilním pohybem díky jetpacku, odstřelovací puškou a rychlou útočnou puškou pro efektivní likvidaci nepřátel z různých vzdáleností. Tyto rozdílné stylu hry mají potenciál dodat hře hloubku, avšak celkově hra bojuje s vyvážením dynamiky a inovace ve svém herním designu.

V Suicide Squad: Kill the Justice League narazíte také na prvky RPG, včetně stromu dovedností, který vám umožní vytvářet efektivní kombinace mezi padouchy. Tento prvek měl zřejmě přidat hře na hloubce, avšak v konečném důsledku působí spíše jako nepřirozeně přidaný, jelikož jeho využití v rámci hry není tak podstatné, jak by se mohlo zdát.

Dříve jsem také zmínil problém s rušivým HUDem, který se během hraní ukazuje jako velmi dominantní a zabírá významnou část obrazovky. Tento problém byl patrný již od prvních ukázek hry a navzdory rozsáhlým stížnostem komunity nebyl do doby vydání hry řešen. V důsledku toho, když se hra rozjede na plné obrátky a akce nabere na intenzitě, celkový zážitek se může stát příliš chaotickým. Hráči se tak mohou ocitnout v situaci, kdy si nejsou jisti, zda jejich akce jsou v daném momentu opravdu nejlepší možnou strategií, což může vést k frustraci a pocitu ztráty kontroly nad děním ve hře.

Naopak, Sebevražedný oddíl je ve světě filmů a komiksů znám jako mnohem rozsáhlejší tým než jen čtveřice záporáků, které hra představuje. Ačkoli vývojáři měli příležitost rozšířit herní roster o další postavy, je chvályhodné, že si vybrali udržet zaměření na pečlivě vybranou skupinu čtyř hlavních členů. Tento omezený výběr vedl k vytvoření silné chemie mezi postavami, jak v boji, tak v interakcích mimo něj, což pozitivně přispívá k celkovému hernímu zážitku.

Pokud jde o vedlejší mise, například ty, které představil Riddler, tyto začínají být zábavné a přinášejí nový rozměr hře. Avšak po určité době se z nich stává rutina, a hráčům tak může chybět motivace k jejich dalšímu plnění. Opakované "náhodné události", které se neustále recyklují, mohou působit monotónně a ve výsledku mohou snížit hráčův zájem o další průzkum hry a její svět.

Technické aspekty PC verze hry přinášejí svou dávku výzev, na které je třeba upozornit. Již jsem zmínil problémy spojené se spuštěním hry a jejími servery, ale ty nejsou jediné. Hra se potýká s neobvyklými načítacími dobami a pozadovými procesy, které zatěžují systémové zdroje a negativně ovlivňují hladkost hraní. Přestože byla hra instalována na výkonný M2 SSD disk, narazil jsem na situace, kdy hra náhle zamrzla, přerušila moje spojení s Discordem, způsobila blikání klávesnice a po 30 až 60 sekundách se opět vrátila do normálu. Zda jsou tyto problémy způsobeny stávajícími serverovými komplikacemi nebo problémem herního enginu, není zcela jasné. Je však patrné, že hra byla původně vyvíjena pro konzole a teprve poté portována na PC, což může vysvětlovat některé z těchto problémů.

Dalším technickým problémem je, že i při použití výkonné grafické karty, jako je 4070 Super, dochází v některých scénách, zejména při rychlém pohybu skrze ruiny Metropolis nebo při zobrazení velkého množství nepřátel, k poklesům snímkové frekvence, což může hráčům způsobovat nepříjemnosti. Vzhledem k těmto problémům je možné doufat, že vývojáři budou v budoucnu schopni tyto technické nedostatky vyřešit a zlepšit tak celkový herní zážitek na PC.

V závěru se nelze ubránit pocitu, že Suicide Squad: Kill the Justice League by mohla skončit podobně jako Marvel's Avengers, hra, která nyní čelí nedostatku zájmu a jejíž servery zůstávají opuštěné. Budoucnost této hry leží v rukou vývojářského týmu a vedení společnosti Rocksteady, kteří mají možnost situaci zvrátit prostřednictvím aktualizací a přidáváním nového obsahu. Přesto jsem osobně skeptický ohledně potenciálu této hry oslovit širší publikum.

Stojí to za to dát hře šanci? Rozhodnutí je na každém z vás. Pro zapálené fanoušky daných postav může být hra přesto zábavná, ale pro ostatní se může jevit jako nedostatečně poutavá, s nedostatkem duše, přehlednosti a kvalitní hratelnosti, kterou bychom od titulu tohoto kalibru očekávali. Navíc se obsah hry po několika hodinách stává repetitivním a může hráče odradit od dalšího hraní.

Přemýšlím, co se stalo s hrami a lidmi, kteří je vytvářejí. Proč se zdá, že nové tituly čím dál více postrádají duši? Proč se zdá, že investice do talentovaných scenáristů, kteří by dokázali vytvořit zapamatovatelné dialogy a zápletky, ustupuje do pozadí? Kde se ztratila touha motivovat vývojáře, aby vytvořili něco skutečně unikátního a odvážného, na co bychom si vzpomínali i po letech? Jsme již v bodě, kdy jsme vše dobré už zažili a nyní jsme ochotni uspokojit se s jakoukoliv hrou plnou efektů, mikrotransakcí a dalších prvků, které slouží jen k vyždímání našich peněženek? Zdá se, že odpověď může být pro mnohé bohužel kladná.

Vývojář: Rocksteady Studios

Vydavatelství: WB Games

Datum vydání: 30. 1. 2024

Platformy: PC, PS5, XSX|S

Česká lokalizace: NE