Silent Hill znovu dokazuje, proč patří mezi špičku hororových sérií. Po dlouhé pauze se vrátil a polský Bloober Team odvedl skvělou práci, když převedl druhý díl do moderní podoby.

Horor pro PC a PlayStation 5 ● Cena: 1 649 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny.

Když Konami před dvěma lety oznámilo plány se sérií Silent Hill, byl jsem stejně jako spousta dalších hráčů nadšený. Nejen kvůli tomu, že se chystá úplně nový díl, ale i kvůli tomu, že plánují předělávku Silent Hillu 2, který i po více než 20 letech stále drží přední místa mezi nejlepšími horory vůbec.

Nadšení mi ale trochu zchladla první ukázka, která nepůsobila úplně přesvědčivě. Výsledek mě ale nakonec přesvědčil, že Bloober Team odvedl parádní práci a k předělávce téhle legendy přistoupili opravdu zodpovědně. Díky nim si můžeme znovu prožít temný příběh Jamese Sunderlanda v té nejlepší možné podobě.

Znepokojivá nejistota

Silent Hill 2 není typický horor, který by tě strašil neustálým vyskakováním monster zpoza rohu. Takové momenty tu sice najdeš, ale hlavně jde o hutnou atmosféru, objevování a strach z toho, co neznáš. A to vše za doprovodu naprosto skvělého audio designu.

V recenzích často hodnotím soundtrack podle toho, jestli je zapamatovatelný nebo ne. U Silent Hillu je ale důležitější mluvit o ambientních zvucích a zvukových efektech celkově. I samotné skladby jsou skvělé – třeba Promise nebo Lauřina znělka jsou klasiky, které znají i lidé, kteří se Silent Hillem nikdy nesetkali. Tentokrát pro mě ale byly doprovodné melodie, které pomáhají budovat tu správnou atmosféru, o dost důležitější. Stejně jako u originálu se o ně postaral Akira Jamaoka, který zvládl opět navodit to správné napětí a nejistotu.

Hned od začátku tě Silent Hill 2 vtáhne do neobvyklého zážitku. James přijíždí do města poté, co dostal dopis od své ženy Mary. Na tom by nebylo nic zvláštního, až na to, že Mary zemřela před třemi lety. Píše mu, že na něj čeká na jejich speciálním místě. Silent Hill ale rozhodně není speciální v pozitivním smyslu.

Příběh tě hned na začátku příliš nezasvěcuje do detailů – a ani to není potřeba. Postupně se k odpovědím dostaneš, i když často nejsou úplně jasné a musíš nad nimi přemýšlet. Často jsem si kladl otázku: "Je tohle realita, nebo jsem v jakési noční můře?" Tahle nejistota tě provází prakticky celou hrou.

Silent Hill 2 je perfektní ukázka psychologického hororu, který řeší spoustu temných a složitých témat. Město má své vlastní záhady, James prožívá své osobní trauma a navíc se setkává s několika dalšími postavami, z nichž každá má svůj vlastní problém. 

I když se to může zdát jako chaotická směs, všechno funguje dohromady překvapivě dobře a drží tě ve střehu od začátku až do konce.

Příběh si užijí i fanoušci původní hry. Základní dějová linie je samozřejmě stejná, ale některé scény se v remaku liší. Závěr ti navíc nabídne několik různých zakončení, přičemž dvě z nich jsou úplně nová a skvěle do příběhu zapadají.

Zmodernizovaná klasika

Tohle vlastně můžu říct o všech novinkách, které Bloober Team do hry přidal. V některých pasážích narazíš na nové hádanky, které, pokud jsi původní hru nehrál, dokonale zapadají do zbytku hry.

Musíš ale počítat s tím, že pro některé z nich budeš potřebovat dobrou znalost angličtiny. Bez porozumění slovním hříčkám se totiž dál nedostaneš, a protože ve hře není oficiální český překlad, bude to pro některé hráče výzva. Na PC se ale dá očekávat, že se dříve nebo později objeví fanouškovský překlad.

Bloober Team si s předělávkou Silent Hillu 2 celkově pohrál a hru trochu rozšířil, což se odráží i na herní době. Zatímco v původní verzi jsi mohl hrou projít za nějakých 10 hodin, v remaku strávíš okolo 15 hodin, v závislosti na tom, jaký konec si zvolíš. Ulice městečka jsou teď také rozlehlejší a otevřenější, což ti dává více prostoru k průzkumu a větší pocit neznáma a izolace, který je pro Silent Hill tak typický. 

Rozložení budov v Silent Hill 2 zůstává věrné originálu, ale prošlo úpravami, aby lépe sedělo na pohled ze třetí osoby a splňovalo moderní standardy. To znamená, že už se nemusíš potýkat s načítáním při vstupu do budovy, jako tomu bylo v původní verzi.

Co se ale nezměnilo, je typická hustá mlha, která obklopuje město a jeho ulice. Původně se mlha ve hrách využívala k odlehčení hardwarových nároků, ale v Silent Hillu má mnohem hlubší smysl. Přidává napětí a tajemno, protože nikdy nevíš, co se z ní vynoří. I když to vypadá, že se v mlze snadno ztratíš, naštěstí má James vždy po ruce mapu, se kterou hra pracuje výborně.

Jak prozkoumáváš město, mapa se průběžně aktualizuje – označují se na ní průchozí a neprůchozí místnosti, a James si do ní dělá poznámky o důležitých nápovědách a hádankách. Pokud bys vynechal něco podstatného, hra ti to označí červeným vykřičníkem, takže se nemůže stát, že by ses zasekl na dlouhou dobu. S trochou trpělivosti se vždy dostaneš dál.

V samotném prostředí Silent Hill 2 nenajdeš žádné výrazné naváděcí prvky. Uživatelské rozhraní je celkově velmi minimalistické – u věcí, se kterými můžeš interagovat, se objeví jen malá tečka. Během boje vidíš počet munice v rohu obrazovky a poškození poznáš podle červeného okraje obrazovky nebo změny barvy světýlka na ovladači DualSense.

Tento minimalistický styl nemusí sedět každému, a vývojáři si toho jsou vědomi. Hned na začátku si můžeš nastavit obtížnost – zvlášť pro souboje a zvlášť pro hádanky, což ti umožňuje přizpůsobit si hru podle toho, jak náročný zážitek chceš.

V PS5 verzi si můžeš vybrat mezi dvěma grafickými módy. Preference výkonu ti nabídne 60 FPS s nižšími detaily a dynamickým rozlišením. Naopak preference grafiky zvyšuje ostrost a detaily, ale hra pak běží na 30 FPS.

Diskuze okolo Silent Hill 2 Remake se často zaměřuje na vzhled postav. I když modely postav nepatří mezi špičku dnešní "tříáčkové" produkce, dabing to jednoznačně vyvažuje. Luke Roberts, který propůjčil hlas hlavnímu hrdinovi Jamesovi, svou roli zvládl opravdu skvěle a jeho výkon táhne atmosféru hry nahoru. Zatímco postavy mohou vyvolávat smíšené pocity, samotné lokace jako ulice, hotel nebo nemocnice vypadají skvěle a určitě patří mezi ty kvalitnější v rámci AAA hororů.

I když by se pár nedostatků našlo, celkově je remake Silent Hillu 2 skvělý. Tahle hororová legenda si důstojný návrat rozhodně zasloužila. Očekávání jsem měl po prvním představení nízká, ale Bloober Team mě opravdu mile překvapil. Hra je nepříjemně tísnivá, intenzivní a nabízí zážitek, který dnes u hororů málokdy najdeš.