Po dlouhých letech se série, která vyrostla vedle Final Fantasy, dočkala svého pokračování. Visions of Mana přináší další příběh z fascinujícího kouzelného světa, jehož základy jsou pevné a smysluplné, avšak celý zážitek často trpí kvůli rozvleklým a méně poutavým částem. 

Akční RPG pro PC, PS4, PS5, Xbox One a Xbox Series X ● Cena: 1 649 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální české lokalizace

Japonská RPG si i po několika desetiletích zachovávají u nás svůj jedinečný charakter. Série Mana, která odstartovala již v roce 1991 jako součást světoznámé Final Fantasy, není výjimkou. V uplynulém desetiletí jsme se s ní setkali několikrát, ale mobilní verze a free-to-play experimenty rozhodně nepřinesly očekávaný úspěch. V roce 2018 se proto Square Enix rozhodl začít znovu od základu. Nejprve vznikl kompletní remake hry Secret of Mana, následovaný o několik let později Trials of Mana ve stejném stylu.

Po dlouhém čekání se hráčům konečně dostává do rukou nový příběh. I když jsem strávil čas popisováním historie této značky, nemusíte se Visions of Mana obávat ani jako úplní nováčci. Příběh funguje zcela samostatně a jeho základ je velmi poutavý. Zatímco v minulosti došlo k několika konfliktům, tento svět již po dlouhá léta žije v míru, a to díky rituálu, který bohyně Many vyžaduje každé čtyři roky. Pro zajištění rovnováhy a ochrany světa musí být obětováno osm lidí, z nichž každý reprezentuje jeden z elementů. 

Mír má svou cenu

Ačkoli se tento způsob udržování rovnováhy může zdát drsný, obyvatelé světa ho plně chápou a většina z nich považuje vybrání za oběť za nejvyšší čest. Samozřejmě, vždy se najdou výjimky. Prostřednictvím hlavního hrdiny Vala, ochránce obětin, se setkáváme s pestrou paletou postav. Valovým úkolem je zajistit, aby byly obětiny bezpečně dopraveny do svatyně Many. Naše cesta začíná ve vesnici, která reprezentuje element ohně, a Hinna, zvolená oběť, nás doprovází. Jak postupujeme dál, naše skupina se rozrůstá o další postavy a elementy.

Ačkoli se tento způsob udržování rovnováhy může zdát drsný, obyvatelé světa ho plně chápou a většina z nich považuje vybrání za oběť za nejvyšší čest. Samozřejmě, vždy se najdou výjimky. Prostřednictvím hlavního hrdiny Vala, ochránce obětin, se setkáváme s pestrou paletou postav. Valovým úkolem je zajistit, aby byly obětiny bezpečně dopraveny do svatyně Many. Naše cesta začíná ve vesnici, která reprezentuje element ohně, a Hinna, zvolená oběť, nás doprovází. Jak postupujeme dál, naše skupina se rozrůstá o další postavy a elementy.

Co se stane, když se některá z obětí vzepře? Hra vám to ukáže hned na začátku. Nikdo by nechtěl zažít katastrofu, která postihla vesnici reprezentující element země. Krátce po této události se však začínají objevovat náznaky, že svět Many možná v minulosti nefungoval vždy tímto způsobem, a existuje naděje, že budoucnost by se mohla obejít bez dalších obětí.

Visions of Mana stojí na pevných příběhových základech. Problém ovšem tkví v tom, že ty skutečně zajímavé momenty přicházejí až v druhé polovině hry. První část je zaplněna spíše nevýznamnými vedlejšími dějovými linkami, které často řeší zbytečnosti místo toho, aby se posouvaly důležité části příběhu. To znamená, že skutečný spád příběhu přichází až po zhruba 15 hodinách hraní, což je rozhodně problém.

"Příběh se skutečně rozjede až po zhruba 15 hodinách, což je prostě špatně."

I když se během této doby alespoň seznámíte s klíčovými postavami, jejich osobnosti a chování jsou zcela předvídatelné a odpovídají těm nejběžnějším stereotypům, jaké znáte z obyčejného fantasy anime či mangy. Máme tu například ukřičenou a neustále uraženou dívku, která však nikdy nedá dopustit na své přátele. Val, náš ochránce, je zase věčně optimistický a neskutečně naivní.

Jeho naivita ho neopouští ani v nejtěžších momentech, kdy se hra snaží vyvolat silné emoce. Místo toho to však působí dojmem, že někteří členové party dokážou změnit své chápání světa zcela náhle, což působí velmi nepřirozeně. Tuto nedokonalost ještě zhoršuje skutečnost, že ve scénách je minimální práce s výrazy postav. I během dramatických okamžiků stojí všichni kolem s nepřesvědčivými, téměř neutrálními úsměvy, což snižuje emocionální dopad těchto událostí. 

Alespoň, že dabing se vydařil. Tedy pokud je řeč o tom japonském. S angličtinou jsem vydržel snad dvě počáteční hodiny, víc se nedalo. Japonští hlasoví herci umí přehnané emoce zpracovávat o několik řádů lépe. V tomhle ohledu bych Visions of Mana přirovnal k těm kvalitnějším anime seriálům.

Ještě si neodpustím poznámku k tomu, že dabovaná je téměř každá konverzace. U japonských her je stále celkem obvyklé, že v některých pasážích si hráč musí vystačit s titulky. Na takové situace narazíte i tady, ale naštěstí jen v minimu případů.

Oživlé anime

Když už se všichni konečně vykecají a vyrazíte zase o dům dál, čeká vás průzkum velmi hezky zpracovaného světa. V tomto směru by si rozhodně měli brát inspiraci herní adaptace známých anime a manga sérií, které s převedením svého světa do hry častokrát marně zápolí. Nejde přitom o jeden rozlehlý kontinent. Svět je rozdělený do menších lokací. Vašeho vnitřního objevitele ale dokáže uspokojit i tak, protože lze narazit na řadu pokladů či nepovinných výzev. 

Pestrobarevné krajinky, sem tam poletující hmyz či jeleni na loukách úplně stačí k tomu, aby na mě svět udělal dobrý dojem a jeho průzkum nebyl jen nutnou rutinou. Navíc když vám ještě do kroku neustále hraje povedený orchestrální soundtrack. Nevyčnívá příliš z řady, ale svou roli doprovodu k epickému dobrodružství zastane bez jediného problému.

V nastavení na PS5 najdete možnost volby mezi dvěma nastaveními grafiky. Neměl jsem nejmenší důvod volit prioritu lepší grafiky. I s preferencí výkonu vypadá Visions of Mana na pohled výborně a rozdíly jsou v obou nastaveních během pobíhání světem takřka neznatelné. Technicky je hra celkově vychytaná, nenarazil jsem na žádné poklesy FPS či jakýkoliv bug. 

Vládci jednotlivých elementů

Série Mana se od samého začátku odlišovala od klasických JRPG tím, že místo tahových soubojů nabízela akční střety, a ani v tomto díle tomu není jinak. Boje se odehrávají v reálném čase, přičemž na bojišti máte vždy tři členy své party. I když příběh tlačí do popředí hlavního hrdinu Vala, hráči se mohou kdykoliv ujmout kohokoliv z dalších postav, které se k týmu připojí. Každý zástupce elementu má svůj jedinečný set útoků a schopností.

Elementy však nejsou pevně svázané s konkrétními postavami. Jakmile získáte zřídlo určitého elementu, může jeho sílu využívat kdokoliv z vaší party. S tím přicházejí i nové schopnosti. Tato mechanika se stává ještě zajímavější, protože dovednosti z jednoho elementu můžete kombinovat s těmi z ostatních vývojových větví, což otevírá nové možnosti v boji a strategii.

Není to tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ve skutečnosti systém tříd funguje velmi intuitivně a snadno si u každého bojovníka zvolíte vlastnosti, které vám vyhovují. Důležité je ale mít na paměti různorodost, protože každé monstrum má své silné a slabé stránky vůči různým elementům.

V boji kromě základních útoků a schopností, které spotřebovávají manu, můžete využít i samotná zřídla elementů. Jakmile jsem získal vodní zřídlo, hra se pro mě stala o dost jednodušší. Tato schopnost je totiž extrémně silná, a i skupiny příšer, které byly několik úrovní nade mnou, zmizely během pár vteřin. Ne vždy je ale její síla využitelná, protože některá monstra jsou proti vodě imunní. Přesto je oproti zřídlu větru naprosto nesrovnatelně účinnější.

Jednoduše pochopitelné RPG

I když vám hra na začátku hodí do cesty několik komplikovaně vypadajících menu, není důvod se jich bát. Pokud nepatříte mezi hráče, kteří musí pečlivě zkoumat každou statistiku, klidně se můžete do Visions of Mana ponořit bez obav. Statistiky totiž nemusíte řešit vůbec. Všechny postavy automaticky levelují a posilují zároveň. Vaším jediným úkolem je občas nakoupit lepší zbraně a zbroj v obchodě. Stačí jednoduše sáhnout po předmětu s nejvyšším číslem, a nemusíte se starat o nic dalšího.

Akční souboje jsou pro mě rozhodně tím nejlepším aspektem celé hry. Můžete si skvěle pohrát s různými schopnostmi, a navíc máte možnost upravit chování dalších členů své party. To se obzvláště hodí při soubojích s bossy, kde tyto možnosti opravdu oceníte. Designy monster jsou navíc povedené a svým stylem připomínají roztomilé příšerky ze série Dragon Quest.

Ještě je tu jedna věc, kterou bych málem opomněl – a to oprávněně. Během hraní jsem totiž nenarazil ani na jeden vedlejší úkol, který by stál za zapamatování. Možná jsem byl příliš rozmazlený kvalitními odbočkami ve Final Fantasy VII Rebirth, kde byly vedlejší linky skutečně propracované, takže jsem doufal, že se i ve Visions of Mana dozvím více o světě. Bohužel, většina úkolů se omezila na jednoduché "zabij tuhle skupinku příšer a dones mi jejich maso" nebo "najdi věc, kterou jsem ztratil," což bylo zklamáním.

"Nevadilo by mi v tomto krásném světě strávit víc času, ovšem rutinními a nezajímavými úkoly si tvůrci hráče udržet nemůžou."

Je to opravdu škoda, protože bych si klidně užil více času v tomto vizuálně úchvatném světě, ale s rutinními a nezajímavými úkoly si hráče dlouhodobě neudrží. Mnohem lepší volbou by bylo, kdyby některé části hlavního příběhu, které působily mělkým dojmem, přesunuli do vedlejších úkolů. V mnoha momentech totiž hlavní příběh ztrácí tempo, zejména v jeho první polovině. Kdyby tyto pasáže byly volitelné, nejen že by se tím zlepšil tok hlavní dějové linie, ale vedlejší obsah by tak působil o něco zajímavěji a smysluplněji.