S remaky se teď roztrhl pytel a Until Dawn se také dočkal předělávky. I když je to pořád skvělý atmosférický horor, bohužel nepřináší tolik nového, aby přilákal hráče zpátky k hraní.

Hororová hra pro PC a PlayStation 5 ● Cena: 1 649 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez oficiální češtiny.

Přiznám se rovnou na začátku – původní Until Dawn jsem nehrál, takže jsem se do hry vrhnul jako úplný nováček, plný zvědavosti a očekávání. I tak jsem si ale dal práci s tím, abych si původní díl pořádně nastudoval a mohl ti tak nabídnout srovnání s verzí z roku 2015, o které se stále hodně mluví.

Co mě hned chytlo a bavilo, byla atmosféra a celkový příběh. Musím přiznat, že je málokdy hororovka, která by mě skutečně dokázala vyděsit nebo alespoň zvednout tep. Tady se to ale povedlo a hodně tomu pomohly skvěle napsané postavy a napínavý děj. Když k tomu připočteš opravdu hustou a skvěle budovanou atmosféru, máš před sebou horor, který stojí za to. Nebudu ti tu zbytečně spoilovat detaily, které už většina hráčů zná, ale přeci jen zmíním, že oproti původní verzi přibyly i nové konce, což hře dává svěží šmrnc.

Systém voleb v Until Dawn je jedním z klíčových prvků, které výrazně ovlivňují průběh příběhu. Jasně, není to žádná novinka, ale způsob, jakým se dostaneš do kůže jednotlivých postav a rozhoduješ o jejich osudech, vytváří silný emocionální náboj. Máš pocit, že se ty věci dějí přímo tobě, což je obrovské plus. Když tě hra dokáže takhle vtáhnout a donutí tě prožívat osudy postav, máš vyhráno.

Hlavním rozdílem oproti původní hře, který tě praští do očí hned na začátku, je totální přepracování grafiky. Hra vypadá nádherně a atmosféru ještě umocňuje skvělá hudba a perfektní zvukové efekty. Je jasné, že se vývojáři nebáli naplno využít sílu Unreal Enginu 5, na kterém remake běží. Originál běžel na enginu Decima od Guerrilla Games, ale tady jde vidět, že upgrade na nový engine dal hře úplně jiný rozměr.

Přechod z PS4 na PS5 je v Until Dawn rozhodně znatelný. Grafika vypadá mnohem líp, a i když jsou některé pasáže trochu víc osvětlené, nijak mi to nesnížilo pocit napětí a hrůzy. Jak už jsem zmínil, hra skvěle pracuje s atmosférou. Nečekej tuny laciných lekaček, spíš si hra pohrává s tvojí myslí a nechá tě v napětí, až se sám lekneš každého drobného pohybu.

Největší kámen úrazu v remaku je ale jednoznačně kamera. Zatímco v původní hře byla při pohybu postav statická, teď vývojáři zvolili klasický pohled ze třetí osoby s možností ovládat kameru. To by bylo fajn, kdyby to fungovalo úplně bez problémů.

"Přepracovaná kamera sice víc sedí moderním hrám a celkovému stylu, ale bohužel není dotažená do detailu."

Často se mi stávalo, že postavy nereagovaly tak rychle, jak bych potřeboval. Někdy se pohyb postavy zadrhával, nebo otáčení bylo příliš pomalé, takže jsem zůstal na místě a jen čekal, až hra dožene moje pokyny. Tahle nedokonalost v pohybu tě může občas pěkně otrávit.

Co se týče PS5 verze, narážíme na další problém – uzamčených 30 FPS. Bohužel tu není možnost přepínat mezi režimem výkonu a kvality, což je v dnešní době trochu zklamání. Hra se zasekne na 30 FPS a ani o kousek to nepřesáhne. V některých chvílích dokonce framerate klesá, a hra se tak na moment zpomalí nebo seká.

V dnešní době, kdy většina hráčů preferuje výkonnostní režim, tohle není úplně ideální řešení. Na druhou stranu se dá pochopit, proč to vývojáři zvolili. Hra je založená na příběhu, takže nepotřebuješ vysoký počet snímků, ale i tak by bylo fajn, kdyby těch 30 FPS bylo alespoň stabilních po celou dobu.

Co mě ale opravdu mile překvapilo, byla práce s DualSense ovladačem. Jak už to bývá u PS5 her zvykem, každé zašustění, pohyb nebo i štěkání psa cítíš přímo přes ovladač. Haptická odezva je perfektně zvládnutá a fakt to krásně doplňuje celkový pocit z hraní. To je jedna z věcí, která hře opravdu přidává na atmosféře a posouvá zážitek o level výš.

Adaptivní trigry na DualSense jsou v remaku Until Dawn perfektně zakomponované do hratelnosti. Hlavně při klíčových rozhodnutích pocítíš, jak tuhé ty trigry jsou. Skvělá vychytávka je, že díky jejich tuhosti nemáš šanci se ukliknout. A nesmím zapomenout na využití pohybového senzoru ovladače, který v určitých momentech hraje zásadní roli – třeba když se nesmíš ani pohnout, aby ses neprozradil. Taková maličkost dokáže ovlivnit celý další vývoj příběhu.

Celkově mám pocit, že tenhle remake míří hlavně na nové hráče, než na ty, co už si Until Dawn zahráli. Aby se ke hře vraceli i veteráni, bylo by potřeba víc změn. Hra je ve své podstatě pořád stejná – kromě nového konce a předělaného prologu je prakticky 1:1 s originálem. Pro nováčky, jako jsem byl já, je ale remake skvělým způsobem, jak se podívat na Blackwood Mountain a zažít příběh party kamarádů, který se zapsal mezi fanoušky hororového žánru.

Zhodnocení

Remake Until Dawn toho, bohužel, nepřináší tolik nového, jak bychom od dnešních remaků očekávali. Kromě opravdu špičkového audiovizuálního zpracování, přidaného nového konce a předělané kamery při pohybu, zůstává hra věrná původní verzi. Příběh, postavy a lokace jsou stále stejné, což může být pro ty, kdo původní hru hráli, trochu zklamání. Navíc, na PS5 zůstává problém s uzamčenými a nestabilními 30 FPS, což v dnešní době nejde omluvit.

Na druhou stranu, vývojáři si trochu napravili reputaci skvělým zakomponováním funkcí DualSense ovladače. Adaptivní trigry a haptická odezva byly zvládnuty na výbornou, a to spolu s využitím pohybového senzoru přidává na zážitku. Takže doporučil bych remake? Ano, ale spíše těm, kteří stejně jako já originální Until Dawn nehráli.