Našel bych spoustu jiných her, které by si remaster zasloužily víc. Horizon sice vylepšenou verzi nepotřeboval, ale studio Nixxes ho vyšperkovalo natolik, že označit ho za zbytečný by rozhodně nebylo na místě.

Je remaster opravdu nutný? Tahle otázka se v posledních letech objevuje častěji, než by se čekalo. Nejsem zrovna příznivcem toho, že se vezme hra stará jen pár let, lehce se upraví, zvýší se rozlišení – a už má vydavatel důvod nasadit plnou cenu. Ani PlayStationu se tato kontroverze nevyhnula. Remaster druhého Last of Us z tohoto roku by klidně mohl vyjít jen jako aktualizace. U Horizonu je to ale jiné – změny jsou výraznější, než jsem původně čekal.

Na rovinu řeknu, že Horizon: Zero Dawn podle mě remaster nepotřeboval. Abych měl čerstvé srovnání, zkusil jsem se vrátit na pár hodin k původní verzi z roku 2017. Postapokalyptický svět s mechanickými zvířaty stále vypadá úchvatně a modely postav rozhodně neurazí. Ale za těch sedm let technologie pokročila, a díky výkonu PS5 může remaster nabídnout něco víc. Studio Nixxes nelhalo, když slibovalo, že Zero Dawn přiblíží úrovni novějšího Forbidden West.

Pro ty z vás, kteří se do příběhu Aloy ještě neponořili, je remaster jasná volba. Grafické vylepšení stojí za to. Změn si všimnete už při spuštění - rozšířené možnosti nastavení nejen v oblasti grafiky, ale i přístupnosti, což usnadní souboje s mechanickými dinosaury hráčům s různými omezeními.

Nejvíce nás ale zajímají grafické režimy. Máte na výběr ze tří možností. Můžete zvolit režim preferující výkon pro vyšší snímkovou frekvenci, režim s vyšším rozlišením pro maximální grafiku, nebo vyvážený režim, který vyžaduje obrazovku s VRR. Pro mě byl vyvážený režim jasná volba, stejně jako u jiných her, které tuto možnost nabízejí.

Zlatá střední cesta nabízí hru běžící na stabilních 40 FPS při vyšším rozlišení. Někteří však tvrdí, že kvalita obrazu je natolik dobrá, že nejlépe vyhovuje čistá preference výkonu. Ať už si vyberete jakýkoliv režim, Horizon drží svou kvalitu pevně.

Další novinka je haptická zpětná vazba ovladače DualSense, kterou pocítíte už po úvodních minutách. Není tak propracovaná jako u Astro Bota, ale při střelbě z luku hezky využívá adaptivní spouště. Repráček na ovladači také přispívá k imerzivnímu zážitku – z něj slyšíte Aloyiny zbraně nebo její focus.

Největší posun však přináší nasvětlení. V remasteru se světlo přirozeně odráží na modelech postav i předmětech, což se dříve nedařilo. Voda vypadá nesrovnatelně lépe – místo nudného povrchu vidíte křišťálově čisté potůčky, které reagují na pohyb Aloy.

Světla a stíny nejsou bezchybné. Při procházce Meridianem při západu slunce se několikrát stalo, že sluneční paprsky problikávaly mezi budovami. Na funkci světel má vliv i kamera – stačí lehce pohnout páčkou, a prostor kolem Aloy se z jasného náhle ponoří do stínu.

Další významnou proměnou prošla vegetace. Tvůrci remasteru si s ní skutečně vyhráli – příroda je hustší a více zarostlá travami a kapradinami, což dodává prostředí autentičnost. Samozřejmě s výjimkou písečných pustin, kde příroda přirozeně ustupuje.

"Místo stroze posetých paloučků je vše pěkně zarostlé travami a kapradinami."

Přidali také spoustu částicových efektů a listy se pohybují ve větru, což světu dodává živost. Díky větší vykreslovací vzdálenosti je viditelnost vegetace vyšší, a doskakování travin v dálce se v remasteru téměř vytratilo. Na druhou stranu, hustější vegetace trochu komplikuje lov – lišky a krocani se teď v houští hledají o něco hůř.

Krajiny v remasteru Horizonu vypadají opravdu působivě, to nelze popřít. Kombinace s novým nasvětlením ale zároveň trochu mění barevnou paletu světa. Vegetace je nyní sytější a barvy jsou jasnější než v originále. Chápu, že tento posun má sjednotit vzhled Zero Dawn s druhým dílem, Forbidden West, ale rozumím i těm, komu tato změna nemusí vyhovovat.

Dalším krokem k dorovnání s druhým dílem jsou postavy. Zlepšení je viditelné na každém modelu. Zatímco největší péče se věnovala Aloy, nejvíc vylepšení přineslo vedlejším postavám, které v originále často vypadaly jako plastové figurky. Nyní jsou jejich tváře a výrazy přirozenější a během menších konverzací je patrný nový motion capture. Aloy ani její protistrana tak už jen tupě nestojí a nezírají, ale doprovázejí dialog gesta a pohyby těla. Kamera při rozhovorech také dostala upgrade – místo nehybného zaměření na tvář Aloy se nyní pohybuje kolem diskutujících, čímž přidává na dynamice scény.

Přestože remaster vedlejším postavám přidal na kvalitě, je stále patrné, kdo jsou zde klíčové postavy. Například Rostův plnovous se při pohybu realisticky vlní a ohýbá, zatímco při rozhovoru s raněným Norou došlo k prolínání vousů s oblečením. Objevily se i drobné chyby, které by si zasloužily ještě trochu péče. Třeba sestřelený pták začal rotovat jako vrtule nebo titulky s delšími větami vybočily mimo obrazovku, jak vidíte výše.

I přes pár těchto nedokonalostí pozitivní změny remasteru Horizonu výrazně převažují. Tato značka zůstává pro PlayStation klíčová a remaster by mohl přilákat hráče, kteří kladou důraz na grafiku. Na rozdíl od remasteru Last of Us Part II je 10$ za upgrade pro majitele původní verze ospravedlnitelných. Přesto platí, že pokud už jste originál hráli a remaster vynecháte, o žádné zásadní změny nepřijdete – obsah a hratelnost zůstávají stejné.