Recenze Pre-alpha hry Assassin's Creed Shadows – Japonské dobrodružství konečně dorazilo

Málokterá hra vyvolala v posledních letech tolik rozruchu jako Assassin's Creed Shadows. Po 18 letech od vydání prvního dílu se Ubisoft konečně rozhodl vyslyšet volání fanoušků a umístit asasínské dobrodružství do feudálního Japonska. Jenže namísto všeobecného nadšení se kolem hry rozvířila bouřlivá debata, která odhaluje, jak moc se za ty roky změnila nejen herní série, ale i hráčská komunita.

Kontroverze ještě před vydáním

Když Ubisoft oznámil, že jedním z hlavních protagonistů bude "černošský samuraj" Jasuke (historická postava afrického původu ve službách Nobunagy Ody), internet explodoval. Diskuse se rychle zvrhly do absurdních argumentačních přemetů, kde mnozí kritici hledali jakékoliv důvody, proč hru předem zatratit. Údajná "neúcta k japonské kultuře" se stala hlavním heslem, ačkoliv podobné hříchy u jiných titulů jako Shadow Warrior či série Prince of Persia nikdy takový povyk nevyvolaly.

Je zajímavé, jak selektivní dokáže být naše kritika "autenticity". Každé dílo má přece právo vytvořit si vlastní verzi historie. Nakonec si troufám říct, že Ubisoft nevybral Jasukeho jako protagonistu z důvodu nějaké agendy, ale protože nejdřív zvolili zajímavé historické období Azuči-Momojama a poté hledali postavy, které by do něj zapadaly.

Dva hrdinové, dva herní styly

O čem se už tolik nemluví, je druhá hlavní postava – nindža Naoe Fudžibajaši. Navzdory dojmu z marketingové kampaně nejde o žádný vedlejší charakter. Oba protagonisté mají ve hře stejný prostor a v drtivé většině misí si můžeš vybrat, koho ovládat. Dokonce bych řekl, že Naoe dostává v příběhu trochu více pozornosti, protože právě v její kůži strávíš zhruba osmihodinový prolog.

Na rozdíl od předchozích dílů série, kde byl výběr pohlaví protagonisty spíše kosmetickou záležitostí, v Shadows je rozdíl mezi postavami zásadní. Naoe je klasická asasínka – rychlá, mrštná, vybavená ikonickou skrytou čepelí a záchytným hákem. Její parkourové pohyby jsou elegantní a k dispozici má klasický arzenál nindžů – kouřové bomby, šurikeny a kunaie.

Jasuke je pravý opak – obrovitý silák v těžké samurajské zbroji. Na rozdíl od Naoe nevyšplhá všude (na pagodu se dostane leda po žebříku) a o nenápadnosti nemůže být řeč. Jenže když dojde na přímý boj, je jako tank – proráží dřevěná vrata, blokuje většinu nepřátelských útoků a jeho brutální rány posílají končetiny protivníků vzduchem. Navíc může používat luk nebo arkebuzu.

Ačkoliv jsem obvykle v akčních hrách preferoval silové postavy (jako Jacoba v Syndicate), tady jsem s radostí střídal oba hrdiny. Oba mají svůj půvab, jsou dobře napsaní a hra s nimi je zkrátka zábavná.

Příběh jako obvykle není tím nejsilnějším lákadlem

Vyprávění v Shadows není tak sevřené jako třeba v Ghost of Tsushima. Vývojáři chtěli dát hráčům pocit svobody, takže se zde prolíná několik dějových linek zastřešených bojem proti tajné společnosti Šinbakufu (Nový šógunát). Mezi misemi si můžeš poměrně volně vybírat, i když některé se zpřístupní až po splnění předchozích úkolů a jiné vyžadují určitý level postavy.

Tato nelinearita však vede k určité roztříštěnosti. Přestože má příběh pár silných momentů, celkově není natolik poutavý, aby sám o sobě motivoval k dalšímu hraní. Typickým příkladem je mechanická implementace romantických vztahů – kdykoliv se v dialogu objeví replika se srdíčkem, budeš jen kroutit hlavou, proč by zrovna k této postavě měli Naoe či Jasuke náhle cítit náklonnost.

V tomto ohledu Ubisoft stále nepřekonal své limity. Když jsem Shadows hrál krátce po Kingdom Come: Deliverance II, byl rozdíl v kvalitě vyprávění a designu questů až bolestně zřejmý. Ubisoft by se od Warhorse Studios mohl leccos přiučit.

To nejvíc japonské Japonsko, jaké kdy ve hrách bylo

Co však sérii Assassin's Creed vždy táhlo dopředu, nebyly silné příběhy, ale krása a atmosféra jejích světů. A tady Shadows rozhodně nezklamává. Hra před tebou rozprostírá to nejjaponštější Japonsko, jaké bylo dosud ve hrách k vidění.

Zatímco Rise of the Ronin pracoval se střídmostí (částečně vynucenou nižším rozpočtem) a Ghost of Tsushima sázel na redukovanou barevnou paletu, novinka od Ubisoftu hýří barvami a ohromuje nádhernými přírodními scenériemi, členitými pevnostmi a živoucími městy.

Právě tato snaha o pompéznost možná způsobila, že některým japonským hráčům připomínala architektura spíše Čínu. Nemůžu zaručit, že všechny drobné kulturní nepřesnosti, na které před vydáním fanoušci poukazovali, byly opraveny. Ale je evidentní, že se vývojáři upřímně snažili vytvořit digitální Japonsko, které by bylo co nejpůsobivější.

Období Azuči-Momojama (začínající dobytím Kjóta Nobunagou Odou a končící sjednocením Japonska pod šógunátem Tokugawa) bylo skvělou volbou. Tento úsek japonské historie je odjakživa vděčným námětem pro japonskou historickou fikci džidaigeki. Díky tomu, že příběh začíná v roce 1579, hra zahrnuje mnoho zajímavých motivů a historických osobností – od válečníků jako Micuhide Akeči, Nobocuna Kamiizumi nebo Hanzó Hattori až po mistra čajových obřadů Sena no Rikjú.

V této době bylo Japonsko také krátkodobě otevřené evropským (zejména portugalským) misionářům a obchodníkům, od nichž adoptovalo palné zbraně. A samozřejmě, Nobunaga vedl krvavou kampaň proti klanům nindžů z provincie Iga – což dává věrohodný původ postavě Naoe.

Hratelnost bez velkých překvapení, ale s drobnými vylepšeními

Assassin's Creed patří k nejúspěšnějším herním franšízám historie částečně i díky své přístupnosti různým typům hráčů. Často je mu však vyčítáno, že hráče až příliš vede za ruku a je triviálně jednoduchý. V Shadows je patrná snaha na tuto kritiku reagovat, ale stále opatrně, aby neodradili mainstream.

Navigace na herní mapě navazuje na systém z Valhally a neukazuje přesné místo questů, ale lokaci si můžeš upřesnit vysláním zvědů (rekrutovaných z občanů, kterým jsi pomohl). Hra stále zvýrazňuje důležitá místa v režimu rozhlížení a nabízí i navigační čáru jako GPS. Samotný otevřený svět má své limity – části mapy vyplňují prudké svahy s hustou vegetací, po nichž se nelze pohybovat, a důležité věci najdeš prakticky vždy na prošlapaných stezkách.

Bojový systém navazuje hlavně na hack 'n' slash základy z Origins. Je poměrně jednoduchý a zkušený hráč se z většiny soubojů dostane bez problémů. Nesetkáš se zde s klasickými komby – klíčem k úspěchu je správné načasování obranných manévrů (uskakování, blokování a parírování), udržování správné vzdálenosti a kličkování mezi skupinkami nepřátel.

Podobně benevolentní je i stealth systém, který příliš nebere v potaz hluk. Když tě stráže v jedné části pevnosti spatří a začnou s tebou bojovat, jejich kolegové o pár desítek metrů dál budou často nadále netečně poklimbávat.

Technická stránka překvapivě obstojná

Stealth je někdy až příliš snadný nejen proto, že tě vývojáři nechtěli trápit, ale i kvůli občasným výpadkům umělé inteligence. Nepřátelé občas nezareagují ani na podněty, na které by reagovat měli. Vedle menších glitchů, které většinou souvisí s kolizemi modelů (zaseknutí postavy, třesení se apod.), jde ale o jeden z mála technických problémů, které jsem při hraní zaznamenal.

Vzhledem k rozsahu je Assassin's Creed Shadows překvapivě dobře odladěnou a optimalizovanou hrou bez výrazných bugů – alespoň já jsem jich mnoho nepotkal, i když jsem hrál bez day one patche. Vylepšený engine Anvil zvládá bez přehnaných nároků na hardware vykreslovat rozsáhlé lokace plné bujné vegetace a propracovaných světelných efektů.

Verdikt

Assassin's Creed Shadows nedělá své sérii ostudu a naopak patří mezi ty povedenější díly. Pokud ses těšil na zábavnou a přístupnou hratelnost, krásnou grafiku a půvabné japonské reálie, nebudeš zklamán. Naoe a Jasuke jsou postavy, které si snadno oblíbíš, a oba zůstávají, v duchu celé série, outsidery v pozadí velkých dějin.

Nenaplnily se obavy, že by se tvůrci snažili nějak nepřiměřeně zveličovat Jasukeho historický význam. Samozřejmě, pokud nemůžeš strávit, že je v souvislosti s ním několikrát zmíněno slovo "samuraj", nebo že je africký bojovník jedním z hybatelů smyšleného příběhu, pak tohle prostě není hra pro tebe. A není ani pro ty, kteří nemají rádi předchozí díly série.

Jednoduše řečeno, od Assassin's Creed Shadows nečekej herní obdobu filmu Akiry Kurosawy. Je to mnohem víc předvídatelný, ale zábavný biják od Kindžiho Fukasakua.

🤩 Kupuj hry za ty nejlepší ceny na trhu ještě dnes! 🤩