Revelations uzavírají Eziův příběh a spíš než plnohodnotné pokračování působí jako další datadisk. Ale je to důstojné zakončení ságy?

Jak moc ti záleží na originalitě ve hrách? Jasně, chápeš, kam mířím. Nový "datadisk" Revelations se s radostí vydává po už dávno prošlapaných cestách, kdy znovu vzal parádní Assassin's Creed 2, trochu ho omladil – nové město (slunná Konstantinopol), pár marketingově chytlavých novinek (výroba bomb! čepel s hákem!) – a celé to pěkně vyleštil.

A světe div se, zase jsem to spolk´ i s navijákem. I když úvodní povinná herní rozcvička v Masyafu byla trochu nudná, po pár hodinách už jsem zase vesele skákal po střechách a s radostí bodal do zad, která se zrovna naskytla.

Na obalu sice vidíš jak Ezia, tak Altaira, ale hlavní hvězdou je jednoznačně Ezio Zásadní změny v hratelnosti nečekej, ale všechno běží hladce a nepůsobí vůbec ohraně.

Hlavní hrdina a dva parťáci I když na obalu ční čepele Ezia i Altaira, hlavní hvězdou je jasně Ezio, teď už zkušený asasín ve věku před důchodem. Vydává se po stopách svého slavného předchůdce a hledá v exotické Konstantinopoli (dnešní Istanbul) pět klíčů k tajemné knihovně v Masyafu. To byla asasínská základna z prvního dílu, jestli jsi náhodou zapomněl.

A i když má Istanbul pod palcem silná parta asasínů, templáři rozhodně nespí. Naopak, kují politické pikle a chystají se k dalším intrikám. Náš oblíbený florentský zabiják se tak v plynulém příběhu vydává hledat ukryté klíče a přitom odkrývá nejrůznější konspirace, které čekají jen na to, aby je přerušil.

Ezio v Revelations prožívá další dobrodružství, která se prolínají s flashbacky do Altairovy minulosti, a odhalují tak detaily, které původní hra nechala nevyjasněné. I když těchto vsuvek není mnoho, přinášejí nový pohled na Altaira a obohacují jeho osobnost. Mezitím se do hry míchá i moderní asasín Desmond Miles, který se snaží v Animusu poskládat svoji roztříštěnou mysl. 

Desmondovy části hry přinášejí experimentální first-person sekvence s prostorovými hádankami, připomínající levnější verzi Portalu. Naštěstí jsou volitelné, protože tyto pasáže mohou působit otravně a pravděpodobně nebudu jediný, kdo by Desmondovu roli v sérii raději utlumil.

Ovládněte Konstantinopol 

Řím, který jsem v recenzi na Brotherhood označil za nejlépe zpracované město série, teď Istanbul sesazuje z trůnu. Rozlohou je sice o něco menší, takže už nepotřebujete koně (kanály jsou otevřené od začátku), ale atmosféra místa, kde se setkává Evropa s Asií, je skutečně unikátní.

Čeká vás rozlehlý palác Topkapi, hučící Velký bazar, věž Galata, majestátní minarety a korzující obyvatelé. Vše doplňují ozbrojení janičáři a další detaily, které vás možná inspirují k návštěvě skutečného Istanbulu.

Multiplayer, který stojí za to

Původně se multiplayer v Brotherhoodu tvářil jen jako doplněk k tomu, jak hra čerpala z druhého dílu. Ubisoft si chtěl pojistit, že hra nebude působit jako pouhý datadisk, a tak přidal něco nového. Výsledkem ale bylo mnohem víc než jen rychlý dodatek, protože multiplayer se stal plnohodnotnou součástí zážitku.

Originální hra na kočku a myš

Multiplayer přináší osvěžující zážitek ve světě plném klasických stříleček. Revelations přidává drobné změny, které ale hratelnost posouvají dál. Nejzásadnější změnou je přepracování systému odměn. Místo automatického získávání schopností při postupu na novou úroveň si je nyní hráči vybírají sami, což přidává další vrstvu taktiky a přizpůsobení hratelnosti.

Herní série v pasti rychlých pokračování

Současná herní produkce se dostala do cyklu rychlých vydání a Assassin's Creed: Revelations je toho jasným příkladem. Za pouhé dva roky jsme dostali dva další díly, které se od základů stanovených v Assassin's Creed 2 prakticky nevzdálily. Herní principy zůstávají téměř beze změny, grafika se jen nepatrně vylepšila a Ezio nám zůstává se stejným arzenálem triků. Je to ale opravdu chyba?

Kvalitní pokračování, nebo jen kopie?

Otázkou zůstává, kdy se série přesune z "kvalitního pokračování" do kolonky "pouhá kopie". Pro mě Revelations stále spadá do té první – přináší zábavu, i když je už lehce cítit opotřebení konceptu. Momentálně to stále funguje, ale bude to tak i příště? Těžko říct. Zatím na tom ale asi tolik nezáleží.

Zhodnocení

Assassin's Creed: Revelations nabízí další kapitolu v příběhu Ezia Auditore, tentokrát zasazenou do exotického prostředí Konstantinopole. Přestože herní mechaniky zůstávají prakticky stejné jako v předchozích dílech, několik novinek, jako je háková čepel či výroba bomb, přináší osvěžení. Na druhou stranu, povinné tower defense minihry a první osoby hádanky s Desmondem působí spíše rušivě a pro někoho mohou být zbytečným zdržováním od hlavní dějové linie.

Příběh je však stále zajímavý – Ezio se vydává po stopách svého předchůdce Altaira a pátrá po klíčích k tajemstvím ukrytým v Masyafu. Flashbacky do Altairova života obohacují hru a skvěle doplňují příběh původního asasína. Konstantinopol je navíc živoucí a unikátní město, které se vyrovná atmosféře Říma z Brotherhoodu.

Multiplayer režim, který byl původně jen jako bonus, se ukázal být příjemným překvapením díky originálnímu pojetí hry na kočku a myš. Drobná vylepšení odměn a přizpůsobení postav novému prostředí zajišťují, že i více hráčů si zde najde dostatek zábavy.

Ačkoliv je na hře cítit únava série a Revelations nepřináší výrazný posun oproti předchozím dílům, stále nabízí kvalitní herní zážitek. Hra sice využívá osvědčené prvky bez výrazných inovací, ale jako závěr Eziovy ságy funguje více než důstojně.