Mirage, nejnovější přírůstek do Assassin's Creed série, původně plánovaný jako rozšíření pro Valhallu, slibuje návrat ke kořenům s větším důrazem na stealth a městské prostředí. A skutečně, v mnoha ohledech se tento návrat vydařil. Bagdád se představuje jako fascinující parkourové hřiště, kde úzké uličky a těsně postavené budovy nabízejí nekonečné možnosti pro pohyb a únik.

Akční adventura pro PC, PS4, PS5, Xbox One a Xbox Series X/S ● Cena: 1 250 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 18+ ● Bez české lokalizace

Od oznámení Assassin's Creed Mirage se často objevovala otázka, zda se hra vrátí ke kořenům série. V určitých ohledech tomu tak skutečně je. Na rozdíl od posledních tří dílů, které se silně opírají o RPG prvky, Mirage se vrací do kategorie akčních adventur, což připomíná styl prvního Assassin's Creed až po díl Syndicate.

Dalším výrazným návratem ke kořenům je herní doba. Zatímco poslední díly byly poměrně dlouhé, přičemž například Valhalla zabavila hlavním příběhem na zhruba šedesát hodin, Mirage zvládnete dohrát za pohodlných patnáct hodin, a to i s několika odskoky na vedlejší mise. Dvě klíčové oblasti, které se inspirovaly staršími díly, jsou důraz na tichý přístup a herní prostředí zasazené do města.

Zatímco předchozí díly sázely na rozsáhlé mapy plné plání či pouští, návrat do městského prostředí byl více než vítaný. Bagdád v devátém století je naprosto kouzelný. Tvůrci vytvořili živé a pulzující město, kde ulice zaplňují obchodníci, stráže, obyčejní lidé i žebráci. Blízký východ v tomto období je sám o sobě fascinující, a zde se navíc podařilo vtisknout městu charakter. Na mapě najdete také historická místa, která stojí za návštěvu.

Bagdád je doslova ideálním hřištěm pro každého asasína. Jeho střechy jsou tak blízko u sebe, že se po nich dá prakticky přeběhnout celé město. Parkour však není bez chyb. Mám pocit, že Ubisoft vzal tento prvek přímo z Valhally, a pocitově to tomu odpovídá. Občas si postava zvolí směr skoku, který jste rozhodně nezamýšleli, což mi jen potvrzuje, že systém nebyl dostatečně doladěn. Animace působí až podezřele podobně a některé situace, zejména při tichém odstraňování stráží v nepřátelské zóně, se kvůli tomu mohou rychle proměnit v noční můru. Nepovedený skok přímo mezi nepřátele není zrovna ideální, což dělá z parkouru největší a prakticky jediný výraznější problém v jinak povedené hratelnosti.

Na druhou stranu, tichý přístup je zvládnutý na jedničku. Hra vás aktivně vede k tomu, abyste se pohybovali tiše a využívali stealth. Už během úvodních nápověd a mechanik je jasné, že právě tento styl byl pro Mirage zamýšlený. Pokud proti vám stojí přesila, nejlepší volbou je útěk, schování v davu a čekání na vhodnou příležitost. Samozřejmě máte možnost čelit nepřátelům přímo se zbraní v ruce, ovšem není to tak jednoduché jako v prvních dílech. Tady nestačí jen držet tlačítko blokování – časování bloků je klíčové a musíte dávat pozor, zda lze útok vůbec zablokovat, nebo zda je potřeba uhnout. Velcí obrnění strážní pak vyžadují speciální taktiku, protože je lze efektivně zasáhnout jen do zad.

Stealth v Mirage mě naprosto nadchl, a to ani nejsem fanoušek tichého přístupu. Většinou radši vběhnu přímo do akce a způsobím chaos. Ale tady je tichý přístup tak skvěle zvládnutý, že jsem si ho opravdu užíval. Styl misí je totiž navržen tak, že máte naprostou svobodu, jak svého cíle dosáhnete. Dostanete jen vymezenou oblast nebo cíl, a dál už je to na vás. Chcete najmout žoldáky, aby odvedli pozornost stráží u brány, nebo si najdete tajnou skulinku v hradbách a nepozorovaně proniknete dovnitř? Volba je jen na vás.

"Nevím, jestli jsem chyběl na hodině dějepisu, ale o tom, že se v té době lidé uměli teleportovat, jsem neslyšel."

Prostředí je plné míst, která můžete využít k úkrytu a likvidaci stráží. Ať už jde o křoví, balíky sena, vysokou trávu, střechy nebo budky, možností je spousta. K dispozici máte klasickou skrytou čepel, ale i řadu dalších nástrojů – vrhací nože, flusačku, kouřové bomby nebo miny. Tyto asasínské pomůcky si můžete vylepšovat přes jednoduchý strom dovedností, který nabízí tři linie. První se zaměřuje na vašeho orla a jeho vlastnosti, druhá podporuje agresivnější přístup, a třetí vám umožní odemknout a vylepšit zmíněné nástroje. Tento minimalistický přístup ke stromu dovedností je příjemným osvěžením oproti přeplácaným a často matoucím stromům z předchozích dílů.

Orel Enkidu je vaším nepostradatelným spojencem. Označuje nepřátele, odhaluje skryté vchody a ukazuje lokace hlavních úkolů. Bohužel ne všechny herní prvky zapadají do historického rámce Mirage. Assassin Focus, schopnost, která zastaví čas, umožní vám označit nepřátele a následně je všechny eliminovat teleportací, působí vyloženě mimo kontext. Nevím, jestli jsem přehlédl hodinu dějepisu o teleportaci v 9. století, ale tento prvek mi přijde spíš jako rušivý než přínosný. I když může být praktický pro záchranu života, do atmosféry hry nezapadá.

Co mě na stealth mechanice opravdu bavilo, je volnost, kterou hra nabízí. Můžete celou oblast pročistit a eliminovat každého nepřítele, nebo se naopak zcela vyhnout boji a plížit se přímo za svým cílem. Herní prostředí je plné míst, odkud můžete nenápadně zaútočit a pak se stáhnout do stínů. Asasínské pomůcky, jako vrhací nože, flusačka nebo kouřová bomba, jsou radostí používat. Kouřová bomba si zaslouží zvláštní pochvalu díky své všestrannosti – skvěle funguje jak pro útok, tak pro únik. Enkidu je pak neocenitelným parťákem, který vám označí vše podstatné. Celkově hra jasně preferuje stealth, což ji činí zábavnou a plnou možností.

Naopak slabší stránkou Mirage je příběh. Úvod je předvídatelný a nijak zvlášť nezaujme. Po několika hodinách se však děj začne rozjíždět a nabírat na obrátkách, jen aby se zasekl uprostřed na repetitivních úkolech. Hrajete za Basima, pouličního zloděje, který se touží přidat k řádu asasínů. Basima pronásleduje v jeho snech tajemná bytost Jinn, která se stane klíčovou pro pozdější vývoj příběhu. Přestože jeho cesta k řádu a hon na členy Order of the Ancient má zajímavé momenty, prostřední část příběhu působí jen jako výplň mezi misemi. Děj se posouvá jen tím, kolikátého nepřítele už máte na kontě, což působí jednotvárně.

Kromě stručných informací o vašich cílech se o Basimovi ani řádu asasínů prakticky nic nedozvíte. A to je velké zklamání. Příběh byl vždy jedním z hlavních pilířů starších her této série, a tady prostě chybí. Basim vám nepřiroste k srdci jako charismatický Ezio nebo legendární Altair, protože vyprávění se zaměřuje spíše na členy řádu než na něj samotného. Jeho postava působí ploše, bez hloubky, která by vás vtáhla.

Tento problém se týká i všech ostatních postav, které na své cestě potkáte. Ty slouží pouze jako nástroje k posunutí příběhu – řeknou vám, co máte udělat, ale nic víc. Není zde žádný vývoj vztahů ani hlubší interakce. Po celou dobu jsem si kladl otázky: Kdo je Basim? Proč se přidal k asasínům? Jaké má motivace? Žádné odpovědi se ale nedostavily. Místo toho se hra spokojila s prostým zadáváním úkolů, což je obrovská škoda.

V tomhle vidím obrovsky nevyužitý potenciál. Historie řádu asasínů a jejich členů, zejména v takto ranném období, je fascinující téma, které mohlo výrazně obohatit celý zážitek. Hlubší prozkoumání motivací postav a kontextu řádu by mohlo Mirage pozvednout z průměrnosti a zanechat mnohem lepší dojem na hráče.

Zakončení příběhu je kapitola sama o sobě – a bohužel ne zrovna povedená. Pokud jste nehráli předchozí díl, Valhallu, pravděpodobně budete zmatení. Hra vám neposkytne dostatek informací ani vysvětlení, a místo uspokojivého finále se dočkáte spíše nepovedeného bossfightu a spousty nezodpovězených otázek. Pocit, že tohle přeci nemůže být konec, vás bude provázet ještě dlouho po dohrání. 

Na druhou stranu po stránce optimalizace odvedl Ubisoft slušnou práci. Hrál jsem na PC a po celou dobu jsem nenarazil na žádné technické problémy. Stabilní výkon a plynulé hraní jsou určitě plusy. Co ale zklame, je grafika. Hra zkrátka nevypadá na rok 2023. Obličeje postav působí bez života, lipsync je často komický, a vlasy nebo vousy mají zvláštní vykreslování. Jedinou výjimkou jsou budovy a jejich interiéry, které vypadají opravdu dobře. Bohužel je ale patrné, že Mirage běží na stejném enginu jako Valhalla, a to bez jakýchkoliv úprav nebo vylepšení. Výsledkem je grafika, která už nepůsobí tak aktuálně, jak by hráči očekávali.