Nový díl série Assassin's Creed nás zavádí mezi vikingské nájezdníky. Přináší to změnu herního stylu, nebo jde jen o severský převlek známých prvků?

Když v roce 2007 vyšel první Assassin's Creed, byla to hlavně stealth hra. Během let se ale série hodně změnila, a upřímně řečeno, novější díly už s tím prvním nemají moc společného. Možná to nemusí vadit – přece jen Origins a Odyssey jsou skvělé hry. Jenže série si našla určitou komfortní zónu, ze které se nechce vymanit. Raději sází na osvědčené prvky, než aby zkusila něco riskantního.

Valhalla hodně připomíná Odyssey i Origins, ale nové prostředí by mohlo přinést čerstvý zážitek. Stále jde o RPG, ve kterém se řád asasínů nějakým způsobem projeví, ale tentokrát je hlavní postavou někdo, koho si v tradičně kladné roli jen těžko představíme – vikingský nájezdník.

Založme nové království!

Příběh je poměrně jednoduchý. Prvních 10 až 15 hodin (v závislosti na tom, jak moc chceš prozkoumávat) strávíš v Norsku a hledáš pomstu za smrt svého otce. Eivor, hlavní hrdina, se stává adoptivním synem místního jarla a nakonec otcovu smrt pomstí – příběh trochu klišé, ale s nečekaným zvratem, který mu dodává na zajímavosti. Nebudu zabíhat do detailů, abych se vyhnul spoilerům, ale zem tvého nevlastního otce brzy nebude stačit tobě ani tvému nevlastnímu bratrovi Sigurdovi, a tak se vydáte do Anglie s cílem založit vlastní království.

V Anglii začíná být příběh zajímavější. Tentokrát se nezaměřuje jen na zabíjení templářů nebo boje proti anglo-saským králům. Tvým hlavním cílem je rozvoj nového království, které začne jako malá osada, ale postupně má růst a prosperovat. Nájezdy tak nejsou jen pro potěšení z boje, ale slouží jako způsob, jak získat suroviny na vylepšení tvého sídla. Řád asasínů, tehdy známý jako Hidden Ones, je v příběhu přítomen spíše okrajově. Spojíte se na základě společného cíle – když zabiješ jejich nepřátele, pomůže ti to upevnit vliv v Anglii.

Příběh se netočí specificky kolem zabíjení templářů a bojům proti anglo-saským králům. Vaším cílem je, aby vaše nové království (no zpočátku spíše malá osada) prosperovalo.

Tady se hra dostává na trochu kontroverzní půdu. "Lidé ze severu" nebyli pouze krvelační nájezdníci, ale důvod, proč jsou známí jako vikingové (což je označení válečníka, ne etnika), tu stále je. Hlavní hrdina sám se drží spíš zpátky, neznásilňuje a za zabíjení nevinných ti hrozí desynchronizace, ale vikingové jako celek se ve hře ukazují různě. Někteří jsou vykresleni výrazně záporně, jako například Ivar, který mě od prvního setkání svou povahou dost nervoval. 

Od příběhu nečekej zázraky – není to román od Bernarda Cornwella. Ukázka kladných i záporných postav mezi Anglo-Sasy i seveřany ale dodává světu příjemnou atmosféru. Plnění úkolů pro podporu tvého království je celkem osvěžující, i když se pár stereotypů nevyhneš. Zkrátka příběh, který nenadchne, ale ani neurazí.

Jsi muž nebo žena?

Eivor nemá jasně stanovené pohlaví. Můžeš být muž nebo žena nebo nechat hru, aby to průběžně měnila.

Eivorův příběh je opět součástí simulace Animus. Dějová linka z přítomnosti se vrací a zabývá se neblahou situací ve světě. Hrdinka Layla zkoumá Eivorův osud kvůli jediné krátké zprávě, ale dál už nechci spoilovat. Osobně jsem se do tohoto příběhu nikdy moc neponořil, ale pokud tě tahle část série Assassin's Creed baví, Valhalla ti nabídne dost textů a referencí na předchozí díly, abys měl do čeho se pustit.

Jdi za tím bodem na mapě

Valhalla je ukázkovým příkladem všech problémů open-world her, které nás ale (alespoň zpočátku) baví. Mapa je doslova zaplněná body označujícími různé aktivity. Základ tvoří klasické poklady a artefakty, na jejichž hledání je kladen velký důraz. Potřebuješ totiž suroviny a vybavení na vylepšování své postavy a osady. To věčné pobíhání po mapě, které je v Assassin's Creed sérii časté, bohužel nezmizelo, ale ne všechno je špatné.

Mapa v Assassin's Creed Valhalla je nevšední. Většina dílů série se zaměřuje na pobíhání po pevnině, ale tady strávíš spoustu času na lodi. Na rozdíl od Black Flag nebo Odyssey se však nevydáváš na moře – místo toho se plavíš po říčních systémech Británie. Díky tomu je průzkum trochu jiný, protože mapu překonáš poměrně rychle a hodně úkolů zvládneš cestou (hlavně plenění).

A zatímco truhly jsem většinou vynechával, modré body na mapě jsem si rozhodně ujít nenechal. Tyto "mysteries" (záhady) jsou krátké úkoly různého druhu. Můžeš třeba narazit na holčičku, která čeká, až se její otec vrátí z války, farmáře stěžujícího si na krysy, které mu ničí úrodu, nebo na houbičky, po kterých máš zvláštní vize.

Mapa je doslova přeplněná body, které znázorňují nějakou aktivitu. Naprostým základem jsou klasické poklady a artefakty a na jejich hledání je kladen silný důraz.

V Anglii se člověk nenudí

Průzkum záhad mě opravdu bavil, ale i plenění jsem si užíval. Je skvělý pocit za zvuku rohu útočit na klášter, zatímco vyděšení mniši prchají před tvým příchodem. A přiznám se, docela jsem si přál, abych jim mohl pochodní trochu ožehnout roucha – když už hraji za vikinga, tak pořádně! I když to vývojáři možná považovali za příliš drastické, atmosféra je skvělá a sledovat hořící výsledky své práce je uspokojující zážitek.

Zlatým hřebem jsou minihry. Kostky jsou naprosto geniální, možná mě bavily i víc než ty v Kingdom Come. Souboj ve veršování, kde musíš správně volit rýmy, abys svého soupeře "rozsekal", je také hodně zajímavý. Pití z rohu je sice jen o načasování klikání, ale i k tomu jsem se rád vracel. Hra prostě skvěle zvládá umění poflakování se po mapě.

Ačkoli se celý příběh ohledně vašeho začínajícího království točí, vylepšování jako takové není až tak důležité

Možná tě víc zajímá prvek vylepšování tvé osady. I když se příběh hodně točí kolem tvého začínajícího království, samotné vylepšování není až tak zásadní. Samozřejmě ti přináší výhody do hratelnosti (kasárny umožní mít silnější vojáky, kovárna zase vylepšení vybavení), ale ve výsledku se o to nemusíš moc starat. Obvykle jsem jen proběhl, naházel suroviny do staveb a pak se zase vydal prozkoumávat svět.

Kampaň nabízí… no přesně to, co bys čekal. Přímočarou hratelnost s opakujícími se úkoly, přičemž dobývání pevností je tady častou záležitostí, která se může po čase omrzet. Postup ale nemusí být striktně přímý – hra nabízí pár voleb, a i když si nemyslím, že výběr dialogů má výrazný vliv na příběh, pomohlo mi to se do hry víc vžít. Jako celek je to sice jen lehký nadprůměr, ale příjemný.

Nepřátelé se při boji chovají dost tupě a hodně z nich zabijete ránou do zad. Při stealthu zase chodí po stanovených cestičkách, příliš si vás nevšímají a ještě je trápí bugy.

Pane nepříteli, proč jste tak hloupý

Většinu času strávíš tím, že někam jdeš a někoho zabíjíš – tak tomu bylo ve většině dílů série. Oproti ostatním dílům ale Valhalla ještě víc potlačuje význam stealthu. Ne že by tu nebyly mise, kde je lepší být nenápadný, ale sekeru jsem používal mnohem častěji než skrytou čepel. S posádkou se totiž prohry moc bát nemusíš. Zatímco dřív šlo při dobývání pevnosti o opatrný postup, tady zatroubíš a posádka ti přijde na pomoc.

Nemusí to být nutně negativum – bojový systém je sice jednoduchý, ale zábavný. V základu jde o to dobře útočit a uhýbat, kdy většina nepřátel jsou snadné cíle a jen občas narazíš na tvrdšího protivníka. Je to sázka na jistotu, která sice ničím nepřekvapí, ale zkoušení různých zbraní mě bavilo. Nakonec jsem zůstal u obouručné sekery, přičemž na výběr jsou i štíty, meče nebo kombinace dvou zbraní. Dobývání je navíc hodně interaktivní, dostaneš třeba i beranidlo do rukou.

Nejhorší je dost ostudná umělá inteligence. Nepřátelé se při boji chovají dost hloupě, spoustu jich bez problémů zlikviduješ ránou do zad. Při stealthu si zase příliš nevšímají okolí, chodí po předem daných cestičkách a navíc je často trápí bugy – zasekávají se na místě, pohybují se zmateně… Zkrátka, technický stav je dost rozbitý, alespoň u testované verze pro Xbox One by to chtělo více péče.

Krásná země na západě

Grafická revoluce se sice nekoná, ale hra vypadá skvěle. Vikingské osady nejsou tak velkolepé jako antické metropole, ale plavba po řece, kde míjíš krásnou anglickou krajinu, je opravdu působivá. Možná jsem si ještě víc užil Norsko s jeho nádhernými zasněženými horami.

Ve výsledku je hlavním problémem asi to, že hra nenabízí nic vyloženě nového. Prozkoumávat svět je sice zábava, ale chybí skutečné novinky, a nedodělky v podobě technických problémů a slabé umělé inteligence tomu hodně ubírají na kvalitě. Je to zkrátka o průzkumu Británie v roli vikingského nájezdníka – pokud ti to stačí, budeš spokojený.

Zhodnocení

Revoluce se nekoná. Valhalla sice není jen Odyssey v převleku vikinga, ale nových prvků nabízí poskrovnu. Pokud ti stačí plout, plenit a prozkoumávat, hra ti k tomu dá dostatek prostoru a uspokojí tě. Víc ale raději nečekej.