Recenze hry Assassin’s Creed: Syndicate – kde se poděli praví asasíni?

Ubisoft přináší další díl série o věčném souboji asasínů a templářů, ale Syndicate se od původního ducha série vzdaluje, jak jen to jde. Znamená to však, že je to špatná hra?

Od doby, kdy jsme sledovali Eziův příběh, nebyl žádný Assassin's Creed opravdu "asasínský". Pokud čekáš, že Syndicate vrátí sérii ke kořenům, asi tě zklamu. Tento díl je zkrátka jiný. Ale je to propadák? Black Flag už nám ukázal, že ani odklon nemusí znamenat zklamání. Pojďme se podívat, jestli Syndicate stojí za to.

Templáři na odstřel

Jednoduchost a přímočarost jsou nejsilnější stránky Syndicate. Tentokrát se boj asasínů s templáři přesouvá do Londýna roku 1868. V době průmyslové revoluce město dusí diktátorský templář, který má pod kontrolou každý kousek. Sourozenci Fryeovi, věrní asasíni, vyráží do ulic Londýna, aby lidu přinesli svobodu a vrátili spravedlnost do města.

Tohle je k hlavní zápletce, u které by se slušelo zůstat. Střípky z budoucnosti totiž stále postrádají smysl i hloubku a vypadá to, že Ubisoft se v časových smyčkách trochu ztrácí. Bylo by fajn mít propracovanou část odehrávající se v budoucnosti, nebo ji rovnou vynechat. Čeká tě sice pár drobných překvapení, ale to podstatné najdeš v srdci viktoriánského Londýna.

Jacob s Evie jsou pravděpodobně nejsympatičtější postavy od dob Ezia

A tam to naštěstí šlape skvěle. Jacob a Evie jsou pravděpodobně nejpříjemnější postavy od dob Ezia. Navíc jsou každý úplně jiný, což dává hře příjemnou dynamiku a zajišťuje, že se nebudeš nudit. Jacob je impulzivní a jde rovnou na věc – jeho cíl je osvobodit Londýn, a tomu odpovídají i jeho schopnosti zaměřené na akční souboje a delší komba. Evie, na druhou stranu, je přemýšlivá a zkoumá hlubokou minulost řádu. Jakožto zástupkyně něžného pohlaví se zaměřuje spíše na tichý postup a stealth, ale neboj – zadek dokáže nakopat víc než obstojně.

Postavy sdílí finance i zkušenosti, ale každá má vlastní unikátní obleky, zbraně a samozřejmě strom schopností. Bohužel, rozdíly jsou minimální a při hraní je pocítíš jen zřídka. Bylo by super, kdyby herní styly obou postav byly výrazně odlišné, protože v praxi se Jacob i Evie hrají téměř stejně. Fajn je, že mimo hlavní mise můžeš kdykoliv přepínat a hrát za postavu, která ti víc sedí. Mně osobně se líbila svižnější Evie.

Něco do kapsy

Nebyl by to nový Assassin's Creed bez čerstvých gadgetů a vychytávek. Londýn je obrovský a členitý, takže potřebuješ způsob, jak se přes něj pohybovat rychle a efektivně. Kromě klasických věží, které slouží i jako body pro rychlé cestování, přibyla možnost jezdit na koňských spřeženích a kočárech, což přináší pohyb po městě blízký sérii Grand Theft Auto – včetně vyhazování nevinných řidičů z jejich povozů. Ovládání koní je překvapivě snadné, a to i v užších ulicích, když si ho trošku osvojíš. Druhou, výraznější novinkou je vystřelovací hák, díky kterému se můžeš rychle dostat na střechy nebo se pohybovat mezi budovami na laně.

Parkour trochu ustoupil stylu batmanovského slaňování, a musím říct, že to je dost zábavné. Vzhledem k obřím rozměrům některých budov je to pochopitelný kompromis – kdybys měl parkourovat přes celé město, zabralo by to opravdu hodně času. Háček ale je, že hák nemusíš využívat, všechno je na tobě. Přišel bys ale o spoustu zábavy a hlavně o nové možnosti, jak si užít svoje asasínské výpravy.

Arzenál zbraní je taky slušně rozmanitý – od kukri čepelí přes hole, revolvery až po boxery. A s tím přichází další vylepšení – soubojový systém prošel kompletní proměnou. Teď je mnohem akčnější, brutálnější a rychlejší, zkrátka víc na tělo. Pořád musíš dávat pozor na protiútoky, bloky a střelbu přímo mezi oči, ale vše je teď uzpůsobené efektivnímu likvidování nepřátel. Nemůžu říct, že mi nový systém úplně sedl, ale rozhodně není špatný a k charakteru hry pasuje perfektně.

Takže jaká je ta nátura hry? Představ si film Gangy New Yorku a máš celkem jasnou představu. Jestli chceš ovládnout Londýn, musíš se vypořádat s bossy jednotlivých oblastí, srazit vliv templářů a vyčistit ulice. Na pomoc máš svůj gang The Rooks, který postupně obsazuje klíčové budovy a rozšiřuje vliv v ulicích. A ty jsi jejich hlavní hnací motor. Gang má vlastní administraci, kde nakupuješ upgrady a posiluješ kolegy, takže kromě sebe musíš hlídat i tým, obsazovat nepřátelská opevnění a likvidovat templářské šéfy. Můžeš dokonce podplácet drzou policii (radím je obcházet, jsou to fakt drsňáci) nebo využívat děti, které ti najdou vzácné předměty.

Kromě hlavních misí mě bavily i spousty nepovinných úkolů, které pomáhají rozšiřovat vliv v Londýně. Na rozdíl od Unity tu mají smysl, jsou zábavné a díky novým schopnostem se hrají opravdu skvěle. To samé platí o vraždách, kde za každou úspěšnou akci získáš unikátní zbraně a předměty. Hru se rozhodně vyplatí prozkoumat důkladněji, protože velká část vybavení je skrytá pro ty nejpozornější hráče. Mikrotransakce tu sice pořád jsou, ale už nejsou tak otravné jako v minulém díle – většinu zajímavých věcí můžeš získat pouhým hraním. Během hry potkáš i známé historické postavy jako Charles Darwin, Charles Dickens nebo Alexander Graham Bell, kterým můžeš pomoct, a oni ti za to přidají nějakou tu vychytávku do tvé výbavy.

Vidět Londýn a žít dál

Už z obrázků a videí jde poznat, že Syndicate v grafice od Unity nijak zvlášť nepokročil. A bohužel, musím to potvrdit. V některých ohledech dokonce přišel o pár efektů. Na druhou stranu je třeba Ubisoft pochválit – hra je od začátku skvěle vyladěná, alespoň na PS4, kde jsem ji testoval. Během dvaceti hodin hraní jsem nenarazil na žádný bug ani zásek, hra běžela plynule a snímky držely stabilně. Za tohle si Ubisoft zaslouží jedno velké plus.

Celková prezentace je uspokojivá, především modely postav a animace jsou na vysoké úrovni a některé scenérie v Londýně mě donutily se zastavit a pokochat. Londýn samotný je zpracovaný úžasně přesně, až tak, že po nedávné návštěvě města jsem ve hře rozpoznával některá místa. Město je kvůli hře mírně zmenšeno, ale nechybí tu žádné klíčové památky a ikonická místa, jako Big Ben, katedrála svatého Pavla nebo slavný Tower Bridge.

Ubisoftu se podařilo perfektně zachytit dobu a atmosféru města, což se Unity ani mnoha předchozím dílům zkrátka nepodařilo

Ale tím nejdůležitějším je úžasná atmosféra viktoriánského Londýna, kterou Ubisoft zvládl na jedničku. Stačí vyšplhat na vysokou věž a podívat se dolů – uvidíš střechy zahalené do kouře a páry, nebo se projít nočními ulicemi v jemném dešti, pod světlem pouličních lamp. V těchto momentech si uvědomíš, že Ubisoft tady skutečně vystihl ducha doby a atmosféru města. To se v Unity ani v mnoha předchozích dílech tak dokonale nepovedlo.

Jako obvykle stojí za pochvalu dabing i ozvučení. Bohužel, hudba a soundtrack tentokrát nijak neoslní – sice dobře sedí k historické době, ale na epické chorály a orchestrální skladby předchozích dílů se zkrátka nechytá. No, nemůžeme mít všechno.

Pokud po dohrání příběhu, hledání pokladů a objevování tajemství začneš v menu hledat kooperaci nebo multiplayer, bohužel tě zklamu. Ubisoft se tentokrát plně zaměřil na singleplayerový zážitek – a je to znát.

Překvapilo mě, jak moc jsem si hraní Syndicate užil. I když hra má své mouchy – jako je slabší konec příběhu, ořezané a nevýrazné scény z budoucnosti nebo občasné problémy s parkourem – nemění to nic na tom, že nový Assassin's Creed je výbornou akcí. Nabízí dobře strukturované mise, dynamické souboje, charismatické postavy a úžasný Londýn, kde se dá pořádně vyřádit. Jen už to není ten starý dobrý Assassin's Creed, na který jsme zvyklí. Snad příště.