Jaká je nejlepší expanze pro World of Warcraft? Po 20 letech jsme sestavili žebříček všech rozšíření

Spousta her se pokusila sesadit WoWko z trůnu MMORPG her, ale žádné to nedokázalo. Azeroth žije dál a jeho příběh pokračuje. Pojďme se společně ohlédnout za všemi rozšířeními, která formovala tento legendární svět od jeho debutu v roce 2004 díky studiu Blizzard.

World of Warcraft: Dvě dekády dominance

Za posledních 20 let jen málokterá hra otiskla svou stopu tak hluboko jako World of Warcraft. WoWko redefinovalo žánr MMORPG a přeneslo ho z herního undergroundu do záře mainstreamu. I přes své mouchy bylo přívětivější pro nové hráče než jeho předchůdci, jako například EverQuest, a už od počátku bylo jasné, kdo je nový král.

Zatímco roky plynuly, desítky MMO her se snažily WoWko sesadit, jen aby nakonec skončily zapomenuté. Paradoxně se však největším nepřítelem hry stal samotný Activision Blizzard, jehož reputaci otřásly skandály sahající od obvinění z rasismu až po případy obtěžování zaměstnanců.

Zdálo se, že s legendární společností to jde z kopce, ale návrat Chrise Metzena do role výkonného ředitele přinesl nový vítr do plachet. World of Warcraft zahájilo další dekádu své existence nejnovější expanzí War Within, která si získala kladné ohlasy od fanoušků.

Pojďme si společně projít vzlety i pády všech expanzí, které v průběhu posledních 20 let formovaly příběh Azerothu a měnily svět WoWka.

10. Battle for Azeroth (2018)

Na poslední místo v mém žebříčku neputuje často kritizovaný Warlords of Draenor, ale podle mého názoru po všech stránkách nevýrazný Battle for Azeroth. Pokud má nová expanze uspět, musí stát na dvou klíčových pilířích – zajímavém příběhu a návykové hratelnosti, která vás přitáhne zpět každý den. V obou těchto ohledech však BfA žalostně selhalo.

Příběh byl jeden z nejslabších v historii WoWka a přidání nových hratelných ras, jako byli Kul'Tirané a Zandalari, spíše otrávilo než potěšilo. Válka mezi Hordou a Aliancí se sice přesunula do popředí, ale pro většinu hráčů nebyl nekonečný konflikt nikdy tím, co je k Warcraftu lákalo. Místo epických příběhů jsme jen poskakovali z ostrova na ostrov v monotónní válečné kampani.

Zóny Zuldazar a Kul Tiras byly neuvěřitelně nezáživné a chyběla jim jakákoliv jiskra, která by hráče motivovala k návratu. Battle for Azeroth je jednoduše expanze, kterou většina hráčů ráda nechává zapadnout prachem.

9. Shadowlands (2020)

Když se podíváme zpět na Shadowlands, nelze přehlédnout bouřlivé období, ve kterém expanze vznikala. Activision Blizzard se potýkal s vážnými skandály ohledně pracovních podmínek a obviněními ze sexuálního obtěžování, zatímco svět se ocitl v pandemickém lockdownu. Přitom expanze měla obrovský potenciál.

Myšlenka zasazení do světa posmrtného života byla mezi fanoušky oblíbená už od raných fází WoWka. Místo epické výpravy jsme však dostali příběh zaměřený na Sylvanas Windrunner, kdysi milovanou postavu, která se postupně stala jedním z největších zklamání lore Warcraftu. A co hůř, endgame obsah byl nezáživný a nedotažený.

Kde Shadowlands zářilo, byla vizuální stránka. Zóny jako Bastion a Ardenweald patří k tomu nejkrásnějšímu, co World of Warcraft kdy nabídlo. Svět posmrtného života byl vytvořen pestře a působivě, což je rozhodně jeden z hlavních kladů. Zajímavým přídavkem byl také rogue-like dungeon Torghast, který přinesl svěží zážitek, přestože se jeho plný potenciál nepodařilo využít.

Nicméně, všechny tyto světlé body nedokázaly zastínit slabý příběh. Shadowlands je často označována za expanzi s nejhorší příběhovou linií v historii WoWka. Možná i proto Blizzard povolal zpět Chrise Metzena, legendárního tvůrce univerza Warcraftu. Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré. Přesto zůstává Shadowlands v paměti hráčů spíše jako zklamání – vizuálně úchvatné, ale obsahově a příběhově nedostačující.

8. Warlords of Draenor (2014)

Někoho možná překvapí, že Warlords of Draenor neskončili na úplném dně žebříčku. Když se zeptáte většiny fanoušků na jejich nejméně oblíbenou expanzi, právě tento přírůstek z roku 2020 často bývá na prvních místech. Cestování časem a prakticky neexistující endgame obsah byly pro mnohé příliš velkým zklamáním. Navíc se objevila kritika, že návrat na Draenor byl jen laciným tahem, jak navázat na popularitu The Burning Crusade.

I přes všechny tyto nedostatky jsem si Warlords of Draenor dokázal užít. Historie Draenoru má své kouzlo a opodstatnění v kánonu Warcraftu, a možnost nahlédnout do světa, který orkové kdysi vytvořili, byla fascinující – i když šlo o alternativní realitu. Stavba vlastní pevnosti byla sice přijata rozporuplně, ale pro mě byla příjemným zpestřením. Měl jsem pocit, že můj hrdina konečně našel místo, které mohl nazývat domovem.

Přesto se nedá popřít, že WoD bylo z velké části nepovedeným datadiskem. K expanzi se dnes vrací málokdo, pokud tedy není velkým fanouškem orků. Endgame obsah byl jeden z nejhorších v historii WoW, což popularitě rozhodně nepomohlo. Je také velká škoda, že jeden z nejlepších raidů, Hellfire Citadel, přišel až příliš pozdě. Pamatuji si, jaké to bylo hrát WoD v době jeho vydání – všechno zabralo strašně moc času a často se zdálo, že u hry sedíte spíše ze zvyku než pro zábavu.

7. Dragonflight (2022)

Možná je to dáno tím, že dojmy z nejnovější expanze ještě nevyprchaly, ale Dragonflight působil jako svěží vítr po neúspěších Battle for Azeroth a Shadowlands. Rozšíření přineslo změnu, kterou hráči vítali s otevřenou náručí – ať už šlo o odlišný přístup k obsahu, postupné rozvíjení příběhu, nebo samotné zasazení mezi draky, což po posmrtných světech Shadowlands působilo jako návrat domů.

Dragonflight měl nelehký úkol – navrátit důvěru hráčů, a to se mu podařilo, i když ke konci už začínal ztrácet dech, hlavně v oblasti endgame obsahu. Hlavní mechanika létání na dracích je jednoznačně to nejlepší, co do hry přibylo od dob létajících mountů. Rychlost a svoboda pohybu na hřbetě draka přinesly nový rozměr zkoumání herního světa, který se dříve začínal zdát menší a menší.

Design lokací byl výjimečně povedený – možnost přeletět z jednoho konce kontinentu na druhý bez načítacích obrazovek je radost sama o sobě. Navíc herní obsah po spuštění rozšíření měl skvělé tempo a balancoval krásné lokace s dobře promyšlenými mechanikami. Bohužel, závěrečné měsíce expanze již nebyly tak oslnivé, a obsah, který byl přidáván později, spíše nudil.

Dragonflight však stojí na symbolické křižovatce – mezi odkazem starého Blizzardu a novou érou pod vedením Chrise Metzena. S trilogií Worldsoul Saga, která je na obzoru, by se Dragonflight mohl stát poslední "tradiční" expanzí. Pokud tomu tak bude, jeho odkaz zůstane jako jeden z dílů, který navrátil World of Warcraft zpět na správnou cestu.

6. The War Within (2024)

Worldsoul Saga přináší do World of Warcraft zcela nový směr, a pod taktovkou Chrise Metzena se hra noří do temnějších a propracovanějších vod. I když je na konečné hodnocení expanze The War Within ještě brzy, na základě dosavadních zkušeností ji lze zařadit do středu žebříčku.

Expanze nás zavádí do podzemního světa Khaz Algar, kde odhalujeme tajemství dávné civilizace Nerubianů a temné důsledky experimentů se starými božstvy. Hlavní novinkou je mechanika Delving, která přináší procedurálně generované jeskyně jako alternativu k tradičnímu questování. Tento systém přináší svěží a inovativní prvek, který hráče láká na průzkum a objevování.

Autoři konečně vyslyšeli volání komunity a přidali hrdinské talenty, které výrazně obohacují možnosti rozvoje postavy. Design podzemních lokací je působivý a stísněný, dokonale navozující atmosféru hluboko pod povrchem Azerothu. Na rozdíl od epických bitev o osud světa z minulých expanzí se příběh tentokrát více zaměřuje na osobní konflikty a vnitřní boje postav, což je příjemná změna.

Další novinkou je systém Warbands, který usnadňuje správu více postav na jednom účtu a dává hráčům větší flexibilitu. The War Within tak kombinuje návrat ke kořenům WoWka s dostatkem inovací, aby působila moderně a svěže. Zůstává otázkou, zda si udrží tempo po celou dobu svého životního cyklu, ale pokud toto naznačuje budoucí směr hry, hráči se mají rozhodně na co těšit.

5. Cataclysm (2010)

Těšil se vůbec někdo na Cataclysm Classic? Tahle otázka není jen pro efekt. Období, kdy autoři Warcraftu roztrhali starý Azeroth na kusy, pro mě nikdy nebylo zvlášť přitažlivé. Přesto je paradoxem, že právě tato přestavba světa řadí Cataclysm na střed žebříčku expanzí.

Která jiná hra by si dovolila na vrcholu popularity udělat něco tak radikálního? Převrátit oblíbené lokace, přepsat příběhy a kompletně změnit prostředí, které hráči roky znali? I když tento odvážný krok nesedl všem, Cataclysm přinesl spoustu momentů, na které hráči dodnes rádi vzpomínají. Příběh návratu nejmocnějšího draka Deathwinga a jeho zničení Azerothu byl epický přesně tím způsobem, který fanoušci od autorů Warcraftu očekávali.

K tomu přidejme jedinečné možnosti – poprvé létat ve starých zónách a vidět notoricky známé lokace z úplně nové perspektivy. Cataclysm také přinesl některé z nejlepších raidů v historii hry. Boje s Cho'Gallem, Onyxií nebo samotným Deathwingem si mnozí pamatují jako vrchol raidového designu.

Co se Cataclysmu dá vyčítat, je jeho radikální zásah do starého světa, který pro mnoho hráčů znamenal zlomový bod. Ne každý překousl, že přišel o "to staré dobré WoWko". Právě v této době začala sílit touha po klasické verzi hry, což nakonec vyústilo v paradoxní situaci – fanoušci si vymodlili WoW Classic, který nyní vstupuje do éry Cataclysmu.

4. Mists of Pandaria (2012)

Když Mists of Pandaria poprvé dorazilo na scénu, mnoho veteránů WoWka, včetně mě, si říkalo: Pandy? To jako vážně? Zpočátku mi koncept pandarenské expanze přišel jako přestřelený vtip, který do světa Warcraftu nezapadá. Ani asijská estetika mě tehdy nijak neoslovila. Ale s odstupem času musím uznat, že jsem tuto expanzi podcenil.

Pandarie se odvážila odklonit od zaběhnutých vzorců. Místo starých známých záporáků jsme se vydali objevovat novou zemi a domovinu tajemné rasy, která byla do té doby spíš legendou. A i když se často spekulovalo, že Blizzard vytvořil tuto expanzi hlavně kvůli čínskému publiku, nelze popřít, že Mists of Pandaria je fantastické rozšíření, které si neprávem vysloužilo kritiku.

Novinky jako souboje mazlíčků nebo předělaný talentový systém sice nepřinesly žádnou revoluci, ale příběh samotný patří k tomu nejlepšímu, co expanze nabídly. Pandaria navíc přišla s jedněmi z nejlépe zpracovaných brnění v historii hry. Pokud jste tuto expanzi ještě nehráli, rozhodně ji zkuste. Příběh, plný tajemství a emocí, stojí za to prožít od začátku do konce. A nezapomeňte si projít raid Throne of Thunder – je naprosto fantastický.

3. Legion (2016)

Po zklamání jménem Warlords of Draenor měli fanoušci na Legion obrovská očekávání, která se naštěstí naplnila. Tato expanze přinesla WoWku tolik obsahu, epických momentů a známých postav, že ji lze bez nadsázky označit za jeden z vrcholů celé série. S Illidanem Stormragem jako ústřední postavou se Blizzard trefil přímo do černého.

Jednou z nejlepších novinek byl systém Class Hall, který každé třídě konečně dal vlastní identitu a přinesl pocit sounáležitosti s ostatními hráči. Byl to návrat ke kořenům s jednotným cílem: znovu zachránit Azeroth. Class Hall dokonale podtrhla unikátnost každé třídy a dodala hře nový rozměr. Navíc se Legion nebál zapojit největší ikony Warcraftu do úkolů, zón i raidů. Pro fanoušky Warcraftu 3 to bylo jako návrat domů.

Největším kamenem úrazu ale bylo, že vše stálo a padalo s Illidanem. Byl všudypřítomný – od hlavní dějové linky po novou hrdinskou třídu Demon Hunter. Pokud ale dokážete přimhouřit oko nad několika dějovými zkratkami, které Blizzard udělal, aby příběh fungoval, čeká vás jedna z nejlepších expanzí v historii World of Warcraft. Legion přinesl hře nový život a zanechal nezapomenutelnou stopu.

2. Wrath of the Lich King (2008)

Blizzard měl po předchozích úspěších laťku nastavenou extrémně vysoko, a Wrath of the Lich King (WotLK) ji nejen překonal, ale stal se milníkem ve světě MMORPG. Už úvodní cinematic video naznačilo, co nás čeká – epická fantasy jízda, která postavila World of Warcraft na vrchol. WotLK je právem považován za zlatou éru WoWka.

Tato expanze nabídla vše: perfektní příběh, nové herní funkce, propracovaný endgame obsah a nezapomenutelné zážitky. Příběh Krále lichů je mistrovským dílem, jehož vrchol a závěr nemají v herním světě obdoby. Atmosférické zóny, jako Icecrown a Grizzly Hills, provázela nádherná hudba, která ještě více podtrhovala mrazivou krásu Northrendu – oblasti, na kterou fanoušci Warcraftu dlouho čekali.

Jedním z klíčových aspektů WotLK byl ucelený a smysluplný příběh od začátku do konce, což se Blizzardu už nikdy nepodařilo zopakovat. Pokud jste tento datadisk ještě nehráli, je nejvyšší čas to napravit. Přesto WotLK přinesl i diskutabilní změny, které ovlivnily sociální dynamiku hry. Poprvé se zde objevil systém automatického vyhledávání skupiny, který výrazně zjednodušil tvorbu part. Zatímco předtím bylo hledání spolubojovníků sociálním procesem na chatu, nyní to hra udělala za vás.

Pro některé hráče to znamenalo začátek konce sociálního aspektu MMORPG. Tím, že se pozornost příběhu více zaměřila na hráče jako jednotlivce, byl týmový duch mírně upozaděn. Právě tato změna je jedním z důvodů, proč se WotLK v našem žebříčku nepropracoval až na absolutní vrchol. Přesto zůstává nezapomenutelným pilířem historie World of Warcraft.

1. Burning Crusade (2007)

The Burning Crusade (TBC) je právem považováno za jedno z nejvýznamnějších a nejlepších rozšíření v historii World of Warcraft a možná i celého herního průmyslu. Po fenomenálním úspěchu základní hry měl Blizzard obrovskou výzvu – uspokojit očekávání hráčů a zároveň nepokazit odkaz původního WoWka. A povedlo se. TBC překonalo nemožné a mnozí jej hodnotí dokonce výš než samotný základní titul.

TBC přineslo Outland, nový svět, který na hráče zapůsobil svou atmosférou a vizuální propracovaností. Zavedení létajících mountů přepsalo pravidla celého MMORPG žánru a dalo hráčům nevídanou volnost pohybu. Raidové souboje jako Karazhan, Black Temple a Sunwell Plateau se okamžitě zapsaly do historie jako jedny z nejlepších, které kdy Blizzard vytvořil. Každý detail expanze nesl typický blizzardovský lesk, od obtížných pětičlenných dungeonů, kde byla koordinace klíčová, až po kultovní hlášky a nezapomenutelnou hudbu.

Začátek TBC ale nebyl bez problémů. Chaos u Temného portálu, kde se hráči tlačili do nové zóny, přetížil servery. Tyto obtíže však jen podtrhly popularitu WoWka v té době.

Největší výtkou expanze byl možná příběh. Illidan, ústřední postava, se ke konci vytratil ze scény a jeho role byla méně výrazná, než hráči čekali. Přesto je to jen drobná kaňka na jinak dokonalém díle.

Když hráči mluví o "zlaté éře" WoWka, většinou mají na mysli právě TBC. Tento datadisk zůstává vzorem pro všechny další expanze, nejen díky obsahu, ale hlavně kvůli odkazu, který zanechal. The Burning Crusade není jen expanzí – je symbolem toho, co znamená být nejlepší MMORPG.