Crusader Kings III: Roads to Power – recenze nového DLC

Crusader Kings 3 hraješ, protože chceš vládnout. Ať už jsi hrabě, vévoda nebo král, tvůj cíl je jasný – spřádat dynastické intriky, oženit se s bohatou princeznou a posílat armády do válek, kde tisíce vojáků padnou ve tvé jménu. Už od začátku máš v rukou obrovskou moc, i když možná ne tak velkou jako největší králové středověku. Ale pořád máš podstatně víc než chudák, co se toulá venkovem a hledá, jak by si vydělal na další skývu chleba.

Nové DLC Roads to Power se ptá – co kdybys začínal jako tenhle nuzák? Ne doslova, samozřejmě. Nikdo by nechtěl hrát simulaci, kde se válíš v bahně ulic Starého Města a prosíš o almužnu, než tě skolí lepra. Ale tahle expanze ti dá možnost zažít, jaké je to postupně získávat vliv a moc od úplného dna. 

Stanem a mečem! 

Místo aby ses rovnou stal šlechticem, můžeš se v DLC Roads to Power vrhnout do role dobrodruha. Jsi chlapík (nebo žena), který cestuje napříč Evropou, bere práci od mocnějších a bohatších a doufá, že jednoho dne dosáhne takového úspěchu, že na jeho hlavě skončí korunovační klenot.

A věř mi, je to úplně jiný zážitek. Místo vládce jsi teď jen loutka, pěšák na šachovnici osudu. Plazíš se po světě, doufáš, že chytíš uprchlého banditu, protože jinak si nekoupíš ani chleba. Klidně se snížíš k tomu, že se staneš divadelním hercem, jen aby ti to hodilo pár drobných. Největší vzrušení prvních hodin hraní? Když potkáš náhodného, nemocemi sežraného Saracéna, který se k tobě přidá za pár drobných. Konečně nebudeš okrádat pocestné sám.

A teď něco, co určitě stojí za zmínku – zločin. 

Cestovat po mapě a plnit úkoly pro šlechtice je fajn, ale to je jen polovina zábavy. Můžeš se rozhodnout, že si zajistíš blahobyt po svém – loupežemi, drobnými krádežemi nebo dokonce nájemnými vraždami. Nebo se přidáš k selskému povstání s vidinou získání titulu, pokud se to povede. Jasně, když tě chytnou, šibenice to jistí. Ale kdo by odolal rychlým penězům, ne?

Mezitím se staráš o svůj putovní tábor, vylepšuješ ho a najímáš nové pomocníky. Hra tě neustále tlačí k tomu, že nehrajíš jen za jednotlivce, ale za celý rod. Musíš zajistit dědice, aby měl kdo pokračovat v rodinném "byznysu." Problém je, že po nájemných žoldácích císařovna zrovna netouží, takže musíš často brát za vděk méně výhodnými svazky, než na jaké jsi v Crusader Kings zvyklý.

Poutník tvrdej chleba má, to ti povím. Když už jsme u toho lámání zvyklostí – znám spoustu lidí, kterým běžná partie Crusader Kings 3 přijde jako procházka růžovou zahradou. Já k nim taky patřím, a proto si hru často zpestřuju mody, který přidávají trochu víc výzvy (doporučuju třeba mod Inherichance, kde po smrti hraješ za náhodného dědice, ne toho primárního). Ale začátek jako dobrodruh v Roads to Power ti rozhodně dá zabrat, i když jsi veterán.

Jsi totiž fakt neskutečně křehkej. Žádnej titul, žádný velký jméno, žádná dynastie, co by tě kryla. Když jsem se poprvé pustil do dobrodružství v Byzantský říši, moje hra skončila během deseti minut. Vyrazil jsem polapit kriminálníka, ten mě vyzval na duel, a jako správný statečný normanský žoldnéř jsem to přijal. A co myslíš? Umřel jsem hned. Dědic nikde, konec hry. Restart.

Příště jsem byl chytřejší. Po splnění prvního úkolu jsem guvernéra požádal, ať mi radši než zásoby na cestu dá povolení ke sňatku s jednou z jeho dvořanek. Starý pán souhlasil, a já po troše snahy sbalil místní krásnou a chytrou šlechtičnu. Do roka mi porodila dceru.

Říkal jsem si, že brzy přijde další potomek a můj rod se rozroste. Jenže, přesně když moje holčička slavila první rok, zasáhla Peloponés epidemie tyfu. Než jsem se stihl s táborem přesunout jinam, moje žena onemocněla. Pak jsem to chytil já, následoval můj nejlepší přítel a pravá ruka, a nakonec i arabský doktor, co jsem ho potkal v hospodě. A nakonec všichni ostatní z mýho tábora, včetně mojí dcery.

Umírání začalo pěkně zhurta. Osud se rozhodl rychle zatočit se všemi... kromě mé dcery. Jednoroční mimino se náhle stalo dědičkou žoldnéřské skupiny. Byla sice tvrdá jako skála, ale neměla peníze, přátele ani sebemenší šanci, že se z toho průšvihu dostane. Další restart.

Na začátku je to vždycky nejlepší

Jak už to v Crusaderech chodí, jakmile přežiješ drsný start, všechno začne být jednodušší. Umělá inteligence přestane stíhat, a úspěchy se začnou hromadit jako sněhová koule. To samé platí i pro dobrodruhy. Několik desítek let cestuješ, vyděláváš peníze a brzy máš dost na to, abys postavil hrad nebo sebral armádu, která snadno sesadí slabšího vládce.

Člověk by čekal, že si tímhle stylem prodloužíš ten těžký začátek – že se staneš vládcem, ale na nižší úrovni, takže ti bude chvíli trvat, než se dostaneš výš. Jenže problém je, že jakmile získáš vlastní trůn, máš většinou nahrabáno tolik zdrojů a výhod, že tě už vládci podobné úrovně neohrozí.

Je super, že se Paradox pustil do něčeho tak odvážného, jako jsou dobrodruzi, a přidal další unikátní způsob, jak si hru užít. Nejde jen o nějaký rychlý přílepek – možností je spousta. Místo válek a žoldáckých misí můžeš klidně cestovat po kostelech a pokusit se stát svatým. Některé historické postavy dokonce mají speciální minipříběhy, takže můžeš třeba prožít osud El Cida.

Ale musím zdůraznit, že Roads to Power neřeší jeden zásadní problém, který má nejen Crusader Kings, ale většina podobných strategií – tempo. Pořád platí, že nejzábavnější část hry je úplný začátek. Paradox by v příštím DLC nebo velkém patchi rozhodně měl zaměřit pozornost na ekonomiku, protože hodnota zlaťáků občas nedává vůbec žádný smysl. Někdy si jako dobrodruh vyděláš lepší peníze než jako císař, což je celkem paradox, co?

Byzanc jinak a lépe

Když už mluvíme o císaři, pojďme se podívat na Byzantskou říši z trochu jiné perspektivy než jen očima potulného Normana. Klíčová část rozšíření Roads to Power se totiž zaměřuje právě na Byzanc, tedy na to, čemu její obyvatelé říkali Římská říše.

V základní hře nikdy moc nedávalo smysl, že Byzanc fungovala na stejných feudálních principech jako zbytek Evropy. Historicky to tak prostě nebylo. Intriky u císařského dvora probíhaly zcela odlišně – nešlo tu o dědičná rodová území, ale spíš o měkkou sílu, přístup k císaři a jeho rodině, ovlivňování a manipulaci.

Teď ale Crusader Kings 3 přináší nový systém "administrativní říše," který tohle zvládá simulovat. Na vrcholu stojí císařská rodina a pod ní zamotaný klubko významných rodin, které se perou o moc. A nemají problém císaře svrhnout, pokud to pro ně bude výhodné – nepotřebují k tomu žádná dědičná casus belli nebo prosazení dědice podle klasických pravidel.

Hrát za byzantského šlechtice je ale solidní nezvyk. Nemáš totiž žádné vlastní rodové země. Pokud dokážeš zatáhnout za správné nitky, ať už výhrůžkami nebo lichocením, může tě císař udělat vládcem athénské provincie, aniž bys s ní měl cokoli společného. Chceš nějak zabavit bráchu, který u tebe na dvoře nemá co dělat? Stačí říct císaři: "Slyšel jsem, že v Anatolii sháníte správce." A proč by měl tuhle funkci dostat tvůj bratr? Protože tahle obří truhlice plná peněz přece rozhodne všechno.

Dýky a úplatky

Intriky v Byzanci teď hrají daleko větší roli než prostá vojenská síla. A nejde jen o vraždy, ale i o očerňování pověsti – na konstantinopolském dvoře tě může úplně vyřadit z provozu třeba jen to, že tě císař nemá rád. Pokud místo za vojevůdce radši hraješ za zákulisní šedé eminence, Malíčky ze Hry o trůny, tak si mezi Římany (jo, jsou to Řekové, ale nechtějí to slyšet, tak pšt) přijdeš na své.

Možná tě napadne, proč vůbec stavět budovy a vylepšovat území, když ti ho císař může kdykoli sebrat nebo tě hodit spravovat úplně jinam. Skvělá otázka! Odpovědí je tvůj vlastní rodový, dědičný pozemek – něco jako luxusní nemovitost, která ti vždycky zůstane. Kolem své boháčské vily můžeš stavět vylepšení, která ti zůstanou, ať už tě císař pošle kamkoli.

Je jasné, že si s Byzancí dali v Paradoxu velkou práci. Funguje teď úplně jinak než všechny ostatní státy ve hře. Ale opět – a to už začíná být vzorec – tahle skvělá novinka naráží na stejné problémy jako ostatní části hry. Umělá inteligence si se všemi možnostmi a intrikami neumí moc dobře poradit. Ty začneš, přežiješ těžký začátek a po pár pokusech nejspíš všechny soupeře o moc převálcuješ. A zábava se začne vytrácet.

Vítejte v nové době

Jak už je u Paradoxu zvykem, s placeným DLC přichází i update zdarma. A tentokrát přináší jedno velké lákadlo – nové startovní datum. Vítejte v roce 1178!

Podle vývojářů tohle datum nebylo vybráno náhodně. Z pohledu hráče je to skvělý tah a pro mě se to dost možná stane novým oblíbeným startem (pro srovnání, 1066 mě baví víc než 867). Křižácká království jsou na vrcholu své moci a bojují se Saracény. Richard Lví srdce už brousí svůj meč. Svatá říše římská v čele s Barbarossou stojí na pokraji občanské války. Byzantská říše je stále mocná, ale hrozba Benátské republiky se blíží. Anglie se nerozpakuje a ovládá půlku Francie. A malý Přemysl Otakar? Ten už má velké plány...

Pořádné rozšíření? Rozhodně

Ne všechna rozšíření pro Crusader Kings 3 dopadla dobře, ale Roads to Power je oproti třeba Royal Court o několik tříd výš. Ano, hra by akutně potřebovala lepší AI soupeřících vládců, aby se hraní po delší době nevytratila šťáva, ale to je problém, který bude Paradox řešit ještě dlouho, pokud se k tomu vůbec dostane.

Do té doby je třeba rozšiřovat herní prvky a přinášet nové možnosti. A tohle DLC to dělá skvěle. Administrativní systém Byzantské říše je historicky věrný a nabízí zajímavou alternativu ke klasickým feudálním královstvím. Dobrodruhové ti časem možná přestanou sedět, protože tenhle styl hry trochu bojuje s balancem, ale přesto otevírají nové způsoby, jak si hru užít. A nové startovní datum? To přináší nové úžasné možnosti – i když je z hlavních novinek jediné, které dostaneš zadarmo, takže na jeho základě DLC nekupuj.

Já jsem každopádně spokojený. Kdyby každé DLC ke třetímu dílu bylo takhle dobré, brzy by si nikdo nedovolil ani naznačit, že Crusader Kings 2 jsou pořád ještě lepší hra. Uvidíme, jakou cestou se Paradox vydá příště.